30. 08. 2019 | Pan Filuta

Skokan (Skipper) – scénář

RIMMER sedí v kajutě a něco spisuje. Přibíhá za ním KOCOUR.
KOCOUR: He-hé, důstojník Šmejdský! Jak jde život, nekámo?
RIMMER: Mám práci, neruš mě. Když jsi mě vyrušil posledně, prováděl jsem kontrolu a nevšiml jsem si, že jsou naftové plošiny zatopené.
KOCOUR: Řekl jsem jen: „Pomoc, já hořím.“
RIMMER: A to mě zdrželo. Musel jsem přerušit to, co jsem dělal, a uhasit tě.
KOCOUR: Jenom jsem vařil, je to zločin?
RIMMER: Kdyby bylo po mém, tak vařit nesmíš. Pokaždé tě rozptyluje tvůj odraz na poklici.
KOCOUR: To je takový hrozný klišé. Umim se zhlížet v zrcadle, aby mě to nerozptylovalo.
Vytáhne zrcátko a podívá se do něj. Za okamžik už upřeně hledí na svůj odraz a nevnímá nic jiného. Přicházejí LISTER a KRYTON. Nesou velký šanon s nápisem Červený trpaslík.
LISTER: Čau, kluci. (KOCOUR stále hledí do zrcadla.) Kocoure. Kocoure. Kocoure! (Pohne KOCOUROVI rukou. Ten se zmateně probere.)
KOCOUR: Co? Kde to jsem? Co se děje?
LISTER: Neuhodnete, co jsme s Krytonem našli.
KRYTON: Prohlíželi jsme osobní záznamy a našli soubory kapitána Hollistera s hodnocením posádky.
RIMMER: Neměli byste je číst. Jsou jen pro kapitánovy oči.
LISTER: A proč jsme je asi četli? Tohle je moje: „David Lister. Ačkoli je zjevně bystrý, je též líný, nedbalý, vzpurný, nespolehlivý, hrubý a nepořádný.“ Slyšíte? Prej, že jsem bystrej. Není to boží?
RIMMER: Ukaž mi moje.
KOCOUR: Ne, ne, ne, ne. Bude číst jen chválu.
RIMMER: Listere, dej mi to.
LISTER: Fajn, tady seš. (Podává mu šanon.)
RIMMER: „Arnold J. Rimmer pochází z význačné vojenské rodiny. Jeho tři bratři zaujímají velitelské posty a jsou váženými členy Vesmírného sboru. Arnold ovšem neuspěl stejně jako kdysi… bla bla bla bla… převážně kvůli… bla bla bla bla… Následně dospěl k tragickému zjištění, že nikdy nedosáhl… bla bla bla… které si vytýčil. To znamená, že nikdy nezíská… bla bla bla… v životě, a bude nadále všechny vinit z vlastních selhání.“ Vinit druhé? Já nikoho neviním, a i kdyby ano, mám to po matce, ta vinila na potkání!
RIMMER praští naštvaně šanonem na stůl. A zamyšleně se zahledí.
RIMMER: Není to má vina, že jsem se nevypracoval. Jakou šanci jsem měl, tady s vámi?
LISTER: V čem je to naše vina?
RIMMER: Máme se obklopovat lidmi, kteří jsou chytřejší nebo úspěšnější.
KOCOUR: Dyť jo!
LISTER (Ukazuje na osobní záznamy.): Bystrej!
Všichni s vysmátými výrazy koukají na RIMMERA.

RIMMER si v laboratoři přerovnává sbírku starých kabelů. KRYTON přiváží vozík s mísou ovoce.
KRYTON: Snažím se přimět pana Listera přejít na zdravější životní styl.
RIMMER: Ovoce? Spíš bys donutil upíra chroupat česnekové lupínky.
KRYTON: Bože! Viděl jste, co se objevilo na skenu? Jde z toho hrůza!
RIMMER: Stokrát jsem Listerovi říkal, aby nepoužíval moji pasovou fotografii jako spořič obrazovky. Anfas není moje nejlepší strana. A proč musel na monitor přilepit kus masa z kebabu, abych vypadal jako Freddie Mercury, to mi uniká. Utři to! (Jde k monitoru.)
KRYTON: Ne, pane, vy to nechápete, senzor něco zachytil.
RIMMER: Co to je?
KRYTON: Podle všeho do našeho vesmíru pronikla nějaká anomálie.
RIMMER: Nesnáším lidi, co říkají slovo „anomálie“. Myslí si, že jsou super! „Vidíte, to je anomálie, a tropí anomálie. Jsem fakticky, kosmologicky trendy, protože vím, co anomálie znamená.“ Je to jen módes róbes výraz pro „divné“.
KRYTON: Ale pane, něco eh… divného proniklo do našeho vesmíru a zřejmě to způsobilo obrovskou lézi napříč časoprostorovým kontinuem. Nevadí, že říkám „léze“? Není lepší říct „trhlina“?
RIMMER: Léze, trhlina, to je naprosto fuk. Nesnáším lidi, co používají slovo „kontinuum“.
KRYTON: Ať je to cokoli, pane, míří to k nám.
RIMMER: Můžeme tomu utéct?
KRYTON: Pane, Červený trpaslík nemůže utéct tlusťochovi s ruksakem plným uranu, který zrovna spořádal deset hamburgerů.
Najednou se celá loď otřese a RIMMER s KRYTONEM mají co dělat, aby se udrželi na nohou.
KRYTON: Ááááh!

Stejný problém mají i LISTER a KOCOUR, kteří zrovna jdou chodbou.
LISTER: Co to, sakra, bylo?
KOCOUR: Ňákej šílenej votřes.
LISTER: Snad to není vážný.
KOCOUR: Hele, dokud nezačne mluvit ta holka s děsně klidným hlasem, není to vážný.
HOLKA S DĚSNĚ KLIDNÝM HLASEM (ROZHLAS): Zachovejte, prosím, klid. Není důvod ke znepokojení.
KOCOUR: Je to vážný. Začínám panikařit!
HOLKA S DĚSNĚ KLIDNÝM HLASEM (ROZHLAS): Celé posádce: vraťte se, prosím, do svých ubikací, abychom mohli začít počítat přeživší.
KOCOUR: Do ubikací nejdeme, půjdem do laborky a zjistíme, co se to, sakra, děje.
LISTER: Jasně.

Zničehonic se objeví v ubikacích.
LISTER: Co se to stalo?
KOCOUR: To nevim.
LISTER: Byli jsme v chodbě a mířili do laborky. Musíme to promyslet. Udělal bys mi kafe?
KOCOUR: Hele, já jsem kočka, nebudu ti vařit kafe! (Najednou přináší LISTEROVI kafe na podnose.) Mlíko a dva cukry?
LISTER (znepokojeně): Díky, kámo.
KOCOUR: Já ho udělal? Kdy jsem ho udělal? Proč jsem ho udělal? Co se to krucinál děje?
LISTER: Těžko říct. Nemáš sušenky?
KOCOUR: Nebudu ti nosit sušenky. (Vzápětí přináší LISTEROVI sušenky.) Sušenku?
LISTER: Divný.

Laboratoř.
RIMMER: Co se stalo? Je Trpaslík v pořádku?
KRYTON: Zadávám zprávu o poškození, pane.
KRYTON zažádá na ovládacím panelu o zprávu o poškození. Nic se nestane.
RIMMER: A?
KRYTON znovu naťuká něco na panelu. Opět se nic nestane.
RIMMER: A?
KRYTON se rozmáchne jako klavírista a ještě jednou zažádá o zprávu o poškození. Zase nic.
RIMMER: Jak by možná řekl Ludvík XVI., kdyby byl ve stejné situaci: „É?“
KRYTON: Podle počítače jsem nežádal zprávu o poškození.
RIMMER: Ale já jsem viděl, jak ji žádáš.
KRYTON: A taky ano, pane.
RIMMER: Dobrá, nový plán. Nebudeme žádat tu zprávu, místo toho…
Najednou se z panelu vytiskne zpráva o poškození.
KRYTON: Jsou tu výsledky.
RIMMER: To je nějaký časový posun? Neměli bychom to teď říkat ostatním.
Sotva to dořekne, KRYTON se objeví v rohu laborky a hlásí do mikrofonu.
KRYTON: „Mohli by se pan Lister a pan Kocour, prosím, dostavit do laboratoře?“ Jak jsem se dostal sem?
RIMMER: Neviděl jsem, že by ses hýbal.
KRYTON: To je zvláštní. Dovolte mi provést anomální, eh, totiž divný, experiment, pane.
RIMMER: Jak divný?
KRYTON: Jen malinko, jako Michael Jackson z roku 1989. Takže, chci tohle: Učiňte rozhodnutí, a je-li moje teorie správná, až to rozhodnutí učiníte, možnost, kterou zavrhnete, bude výsledkem.
RIMMER: Možnost, kterou zavrhnu?
KRYTON: Mám to. Co byste chtěl, abych vám hodil? (Ukáže na mísu s ovocem.) Tohle jablko, nebo tenhle pomeranč?
RIMMER: Jablko.
KRYTON hodí RIMMEROVI jablko, ale ten chytí pomeranč.
RIMMER: Co? To není možné. Hodils mi jablko.
KRYTON: Víte, podle mnohasvěté interpretace reality každá možnost, kterou si nezvolíte, vede ke vzniku nového vesmíru, který vytvoří novou časovou linii a uvede v život zavrženou možnost. Ale teď, vinou té léze, se nám výsledky rozhodnutí, která jsme neučinili, vrací zpátky.
RIMMER: To je víc než divné, spíš jako Michael Jackson z roku 93.

Znovu v ubikacích.
KOCOUR: Tak co se tady děje?
LISTER: Asi to vim, ale musim tu teorii votestovat.
KOCOUR: Tak ji votestuj.
LISTER: Dobrá. Připravenej?
KOCOUR: Jasně.
LISTER: Tak dobře. Udělej mi snídani.
KOCOUR: Nebudu ti dělat snídani.
V příštím okamžiku už je KOCOUR v zástěře a smaží LISTEROVI u plotny snídani.
KOCOUR: Ještě slaninu, kámo.
LISTER: Ah, už jsem po snídani, nebudu to jíst.
Zničehonic se cpe jako RIMMER ve Výměně těl.
LISTER: Eh, eh! Budu to jíst! Budu! Budu to jíst! Budu! (Přestane jíst.)
KOCOUR: Já to nechápu.
LISTER: Ať si vybereš, co chceš, stane se to, co si nevybereš.
KOCOUR: Musíme to říct Krytonovi a heliportový hlavě.
LISTER: Dobrej nápad, ale napřed; ukliď mi postel.
KOCOUR: Nebudu ti uklízet postel!
A LISTEROVA postel je jako klícka.
KOCOUR: Óóó, už to chápu.
LISTER: Óó, fakt jó?
KOCOUR: Jó!
LISTER: Fajn, vylešti mi boty!
KOCOUR: Ou ne, to ano, éé… neleštit boty. (Vyleští LISTEROVY boty jako svoje vlastní.) Hergot!
LISTER: Přepočítal se s v těch „ano“ a „ne“.
KOCOUR: Tak co dál?
LISTER: Navrhuju nevylízt na chodbu a nevyjet výtahem do laborky.
KOCOUR: A nenajít vostatní?
LISTER: Jasně!
KOCOUR: To miluju: nedělat nic!
Najednou se oba objeví na chodbě. KOCOUR pohotově zmáčkne tlačítko na přivolání výtahu, takže se objeví na schodech.
LISTER: Oh, měl jsi na vybranou mezi výtahem a schodama.
KOCOUR: Nemyslel jsem a vybral jsem výtah.
LISTER: Takže jsme tady, na schodech, 229 podlaží nad palubou G.
KOCOUR: A co budem teda dělat?
LISTER: Musíme se rozhodnout, že nepojedeme výtahem a půjdem dál dolů po schodech.
Zase jsou na chodbě.
KOCOUR: Myslim, že už nám to začíná jít. Óóu! (Znovu přivolá výtah.)
LISTER: Né!
Vítejte znovu na schodech. LISTER by už KOCOURA nejraději zabil.
KOCOUR: To byl instinkt!
LISTER: Hele, jestli chceš jet výtahem, musíš se rozhodnout, že nepřivoláš výtah, a tím se výtah přivolá.
KOCOUR: Nejsem žádný pako!
LISTER: Což v týhle realitě, dělá z tebe pako! Mysli jenom na to, aby jsi všechno dělal naopak. Takže tady je plán: Budem pokračovat v chůzi po schodech, budeme pokračovat v nejití do laborky, kde nebudeme mluvit s Krytonem a Rimmerem a rozhodně nepřijdem na to, co se to, do kosmu, děje!

Laboratoř. KRYTON s RIMMEREM něco dělají na řídícím panelu, když přiběhnou uřícení LISTER s KOCOUREM.
LISTER (udýchaně): Ah, ah, už jste zjistili, vo co tady kráčí?
KRYTON: Myslím, že ano, pane. Navrhuji, abychom se tu nezdržovali a nediskutovali o událostech, k nimž tu dochází!
LISTER: Rozhodně ne!
RIMMER: S ničím z toho nesouhlasím.
KOCOUR: Zcvokli jste se? Musíme tady zůstat a přijít na to, co se děje!
LISTER, RIMMER, KRYTON (najednou): Nééééé!
Všichni se objeví v ubikacích.
LISTER: Ty seš takový neťululum.

Laboratoř.
KRYTON: Jak všichni víme, každé rozhodnutí, které kdokoli zavrhne, vytvoří nový vesmír. To nás vede k tomu, že někde je vesmír, kde se jakákoli myslitelná věc, která by se mohla stát, stane.
RIMMER: Takže někde je vesmír, kde půjdeš k věci?
KOCOUR: Je vesmír, kde je džínovina s kroksama šik?
KRYTON: Pravděpodobně bude dokonce vesmír, kde se vrátím na svou starou loď a požádám o nové místo. Už vidím, jak se tváří: „Ou, jsi kapitán pisoár, hodíš se jen na mytí toalet.“ A já řeknu: „Jen toalet? Ahá? Aha? To si myslíte? Tak jak to, že dokážu tohle?“ Vezmu je všechny do jejich laboratoře a vytřu tam podlahu.
LISTER: Stejně si to vemte. Všechny ty rozhodnutí v životě… a vaše jiná verze někde prožívá pravej opak všech vašich rozhodnutí.
RIMMER: Jaký život musí ten šťastnej mizera mít. Všechny ženy, co mě v tomhle vesmíru odmítly, mu řekly ano.
KOCOUR: Hm, vobě dvě.
LISTER: Tak co způsobilo tu lézi? Napadá tě něco?
KRYTON: No, může to být výsledek experimentu, který jsem prováděl.
RIMMER, LISTER, KOCOUR (najednou): Ty?
KRYTON: Zkouším sestrojit přenosný přístroj, který uživateli umožní kvantový skok do jiných vesmírů.
LISTER: A co se pokazilo?
KRYTON: Podle všeho fungoval, ale možná jsem se malinko přepočítal v nastaveních a prorazil díru do časoprostoru.
LISTER: Takže jsi postavil na Červeným trpaslíkovi kvantoskokana? Jak?
KRYTON: Ani tak nepostavil jako opravil. Ležel mezi díly, které jsme zachránili z té stanice, co jsme navštívili před měsícem.
LISTER: Takže chceš říct, že když vyladíme nastavení, můžeme spravit tu lézi a skákat mezi vesmírama?
KRYTON: Jistě!
LISTER: Ale proč to dělat?
RIMMER: Co je tak skvělého tady?
KOCOUR: Jsem tu já!
LISTER: Nemůžu vodejít, jsem poslední lidská bytost tady, mám zodpovědnost.
KRYTON: A co ty, Krytone?
KRYTON: Musím tu zůstat a starat se o pana Listera. Beze mě by vzal rychlejší konec než dietní plán Jabby Hutta.
LISTER: Krytone, nech toho. (Cucá drát.)
KRYTON: Pane, ta elektrická šňůra je živá, radši ji necucejte.
KRYTON drát zapojí zpátky do panelu, odkud vyskočí elektrický výboj.
LISTER (Lekne se.): Ooh! Éé! Díky, Kryťáku.
RIMMER: Krytone, kdy bude ten kvantoskokan k použití?
KRYTON: Doufám, že stihnu lézi uzavřít a skokana plně zprovoznit za pár hodin.
LISTER: Ty teda půjdeš?
RIMMER: Ovšemže půjdu. Je to šance na nový život, nový začátek, nové lidi, lepší lidi.
KOCOUR: Měl by to udělat. Kdo ví, možná že existuje jinej vesmír, kde nebude tak hroznej zoufalec.
LISTER: I při nekonečným počtu vesmírů se docela nahledá.

Laboratoř, o něco později. KRYTON drží kvantoskokana a vysvětluje RIMMEROVI, jak se používá.
KRYTON: Teď překalibruji nastavení.
RIMMER: Mám nějaké menu na výběr?
KRYTON: Doslova ne, pane, ale všechny dimenze by měly být úzce propojeny s tou naší a skákání mezi realitami by mělo být relativně snadné, ačkoli kvantoskokan potřebuje čas na dobití mezi skoky.
RIMMER: Tak co mám dělat, abych kvantoskočil?
KOCOUR: To to trvá! Honem, řekni mu to!
KRYTON: Stisknete tohle tlačítko, a budete přenesen do nahodilého vesmíru v rámci multiversa. A teď, chcete něco říct, než vyrazíte?
RIMMER: Jak je vám známo, nejsem na velké rozlučkové projevy, ale něco jsem si napsal. (Vytáhne papír A4, všechny si významně změří pohledem a čte.) Nashle!
RIMMER odloží papír a stiskne tlačítko na kvantoskokanu. Modrý záblesk a je pryč. Zbylí tři členové posádky mohou jen kroutit hlavou.

Chodba Červeného trpaslíka v paralelním vesmíru. Právě sem přiskočil RIMMER. Má na sobě starou uniformu ve stylu 1. a 2. série a velké metalické H na čele.
RIMMER: To je zase Červený trpaslík. Myslel jsem, že skočím na nějaké lepší místo.
Jde dál chodbou a vůbec si nevšimne monitoru se známou tváří, takže HOLLY na sebe musí upozornit sám.
HOLLY: Brýtro, Arnolde.
RIMMER (bezmyšlenkovitě): Dobrýtro, Holly. (Najednou se zarazí a vrátí zpět k monitoru.) Holly! Kdy to je? Kde to jsem?
HOLLY: Je pondělí a ty jsi v chodbě. Můžu ti ještě s něčím pomoct?
RIMMER: Jsi pořád senilní?
HOLLY: To jsem nikdy nebyl. Nějakou dobu mně hrabalo, ale to už je za mnou. Mohly za to poškozené soubory.
RIMMER: Jsi zase normální? Testovali tě?
HOLLY: Jsem počítač, který řídí loď. Testují mě každý měsíc, ovšemže testovali. Vždycky mě testujou.
RIMMER: Můžeš to dokázat? Máš osvědčení?
HOLLY: To ne, propadl jsem. Zapomněl jsem otočit papír. Nenapadlo mě, že má dvě strany.
Otevřou se dveře výtahu a vystoupí posádka na cestě do práce.
RIMMER: Bradley?
BRADLEY: Zpátky do práce, Rimmere. (Jde dál a nevěnuje RIMMEROVI pozornost.)
RIMMER: Posádka žije?
HOLLY: Ano, Arnolde.
RIMMER: Původní posádka?
HOLLY: Ano, Arnolde.
RIMMER: Kapitán Hollister?
HOLLY: Nikdo není mrtvý, Arnolde.
RIMMER: Todhunter? (Vstupuje do laborky.)
HOLLY: Nikdo není mrtvý, Arnolde.
RIMMER: Ani Petersen?
HOLLY: Nikdo.
RIMMER: Nikdo není mrtvý, ani Lister?
HOLLY: Tak znovu: Lister, Petersen, nikdo. Nikdo není mrtvý. Nikdo není mrtvý, Arnolde.
RIMMER: Počkej, říkáš, že nikdo není mrtvý?
HOLLY: Kéž bych o tom nezačal mluvit.
RIMMER: V čem je to lepší než, odkud jsem přišel? Kde je Lister? Kde je ten šílenej cvok? (Znovu vstupuje na chodbu.)
HOLLY: Je ve stázi. Vzal na loď zvíře bez karantény, tak byl uveden do stavu nevědomí.
RIMMER: Počkat. Jak všichni přežili radiaci, která zahubila celou posádku?
HOLLY: K žádné radiaci nedošlo, Arnolde.
RIMMER: Víš to jistě?
HOLLY: Lituju, budu končit, musím něco ohlásit. Radiační únik! Radiační únik! Celá posádko: běhejte a křičte!
Spustí se poplach a celá posádka začne běhat po chodbě a křičet.
RIMMER: Panebože! Děje se to teď! (Obrátí se k nástěnné konzoli.) Podle téhle nástěnné konzole uniklo radioaktivní kadmium II a šíří se po celé lodi! Ztrácíme celý levobok!
HOLLY: I pravý bok, ruce, nohy. Ztratíte celé tělo!
RIMMER stiskne tlačítko na kvantoskokanu, ale nic se nestane.
RIMMER: Kruci, ještě se nestihl dobít.
RIMMER jde chodbou a narazí na únikový modul, ve kterém vidí další známou tvář – kapitána HOLLISTERA.
RIMMER: Kapitáne?
HOLLISTER: Óh, Rimmere. Jejda, to je trapné.
RIMMER: Co to děláte?
HOLLISTER: Chtěl jsem jít ke dnu s Trpaslíkem, zachovat se správně, když jsem najednou spadl do únikového modulu. Myslel jsem si, že mačkám knoflík „dostaň mě sakra odsud, chci zemřít se svou posádkou“, jenže to bylo tlačítko „dostaň mě fofrem domů“. A už startuje.
RIMMER: Stiskněte nouzové otevírání. Poletím s vámi.
HOLLISTER: Ééh, vzal bych vás s sebou, Rimmere, ale jak vidíte, je jen čtyřsedadlový, takže je tu místo jen pro mě.
KRYTON: Myslel jsem, že všichni dobří kapitáni zůstanou na svém místě.
HOLLISTER: Vždyť ano, nashle. (Zamává.)
U modulu se ale objeví nápis „Modul se zasekl“.
RIMMER: Je porouchaný.
RIMMER se pokouší kvantoskočit, ale skokan stále není nabitý. Chodbou se k němu valí únik radiace. Nakonec v poslední chvíli, doslova metr před strašlivou smrtí, uteče do jiného vesmíru. HOLLISTERŮV modul však zůstává „na svém místě“.
HOLLISTER: Ou ne! (Umírá.)

RIMMER se zhmotní v laboratoři Červeného trpaslíka.
RIMMER: Eh. Co je tohle za realitu? Haló!
Prohledává loď, až dojde do své ubikace. Vypadá skoro stejně, ale je trochu uklizenější. Tam najde KRYTONA.
RIMMER: Haló! Á, to jsi ty.
KRYTON: Áá, pane, tady jste. Už budeme jíst.
RIMMER: Krytone, kde to jsme? Kde jsem? Kde je Lister?
KRYTON: Cítíte se dobře, pane?
RIMMER: Podnikl jsem kvantový skok z jiné reality. Hledám něco lepšího než tu, ze které jsem přišel. Jaký je Lister tady?
KRYTON: No, je to milý, laskavý, pracovitý, báječný muž. Náramný společník.
Přichází LISTER oblečený do bílé košile a saka.
LISTER: Dobrý večer, pánové.
KRYTON: Máme tady nového pana Rimmera. Podnikl kvantový skok do našeho vesmíru.
LISTER: Mrzuté, já měl rád starého Rimmera.
RIMMER: Stalo se ti něco? Ty mě nemáš rád.
LISTER: Jistě, že ano, jsme kosmobraši.
RIMMER: Jsi jiný než můj Lister? Kluk, co si čistí zuby a zároveň močí do záchodu, ačkoli umyvadlo a mísa jsou v různých místnostech?
LISTER: To je nechutné, to nedělám. Mimochodem, Krytone, budu tě potřebovat. Chci si nalepit nové štítky na sbírku starých kabelů.
RIMMER: Ty máš sbírku starých kabelů?
LISTER: Představ si jsem v sedmém nebi, protože jsem zrovna přidal digitální koaxiální audio a pětadvacetižilový kabel k tiskárně do své nezanedbatelné sbírky. (Žertovně si nadzvedne klopy saka.)
RIMMER: Jsem nadšený z toho, co tady vidím.
KRYTON: Pane Rimmere, povečeříte se mnou, panem Listerem a panem Krysou?
RIMMER: Jistěže… (Zarazí se.) S panem kým?
Do místnosti vstoupí krysa gigantických rozměrů. Chodí po dvou jako lidé a na své srsti má ještě krásný bílo-černý kožíšek. Tančí a své entré zakončí tím, že svým dlouhým ocasem praští do gongu u dveří.
KRYSA: Čau Kryťoune. Kde mám véču?
KRYTON mu ukáže obrovský kus sýra.
RIMMER: Co to, propána, je? Kde je Kocour?
LISTER: Kdo je Kocour?
KRYSA se na RIMMERA udiveně podívá.
RIMMER: Dali… Dali tě do stáze, protože jsi vzal na palubu svou kočku.
LISTER: Néé, dali mě do stáze, protože jsem vzal na palubu svou krysu. A vyvinuli se tihle braši.
KRYSA: Jó!
RIMMER (Lekne se.): Ah. Potom odešli hledat zemi zaslíbenou a vedli nějakou náboženskou válku, ne?
LISTER: Ne, zůstali tady. Zabrali si palubu G.
KRYSA: Jo, a palubu A.
KRYTON: A B.
LISTER: A C.
KRYSA: Jo. Vlastně každou palubu, kterou chcem!
LISTER: Někdy spí dokonce se mnou.
KRYSA: Hee! Jó. Je tak teploučkej a tulivej!
KRYTON: Dal byste si na sýr trochu sýrové omáčky?
KRYSA: Že váháš!
RIMMER: No, děkuji za pozvání, ale večeři přeskočím.
Stiskne tlačítko na skokanu a zmizí.

Objeví se v chodbě na Červeném trpaslíkovi.
RIMMER: Tohle musí být lepší než krysí svět.
Otevře dveře do kajuty a tam najde spoustu LISTERŮ. Baví se, hrají na kytaru (a cedník), hrají Minopoly…
LISTEROVÉ (jeden přes druhého): Jo… Ano… Čau, Rimmere… Čau, Rimmere! Čau, Rimmere.
RIMMER: Eh, ne.
Kvantoskočí.

Další realita. Vidíme chodbu, ale RIMMER nikde. Přichází KRYTON s hadrem.
RIMMER: Kde to jsem? Co je to za realitu?
Z RIMMERA je palubní počítač.
RIMMER: Krytone! Proč se nemůžu hýbat? Krytone!
KRYTON mu přeleští obrazovku.
KRYTON: Dobrýtro, pane.
Vedle RIMMERA se na obrazovce objeví skokan. RIMMER stiskne tlačítko – nemá ruce, takže musí nosem.

V další realitě RIMMER leží na lůžku zabalený v bílém hábitu. Nad ním stojí LISTER, KOCOUR a KRYTON v černých hábitech se svíčkami a chystají se ho rituálně obětovat.
LISTER, KOCOUR, KRYTON (najednou): Óhmm…
RIMMEROVI se podaří uniknout pikosekundu předtím, než do něj LISTER zabodne nůž.

Znovu se zhmotní na chodbě. S úsměvem otevře dveře do kajuty, ale když spatří, co je uvnitř, jeho verdikt je jasný.
RIMMER: Ne.

RIMMER utíká po chodbě a řve.
RIMMER: Né! Né! Né!

Otevře dveře a ozve se nechutné čvachtnutí.
RIMMER: Ne.

Znovu běží chodbou. Za ním se ozývá střelba.

Červený trpaslík ve vesmíru. Slyšíme sloní houkání a RIMMERŮV hlas.
RIMMER: Ne.

Modrý trpaslík ve vesmíru.
RIMMER (hlas): Ne.

Červený trpaslík ve vesmíru, ale jedná se o původní model z prvních sérií.
RIMMER (hlas): Ne.

Objeví se na chodbě Červeného trpaslíka. Má zase starou uniformu, ale tentokrát žádné H na čele – je to člověk!
RIMMER: Tady jsem člověk. To je aspoň něco.
Prochází kolem něj PARKINSONOVÁ a salutuje.
PARKINSONOVÁ: Pane, důstojníku Rimmere.
RIMMER: Jsem důstojník? Jsem důstojník. (Něco zadá do nástěnné informační konzole.) Tady jsem. Rimmer, navigační důstojník. Ano! Ženatý. Ano! Děti: čtyři. Jsou to chlapci? Ano! Tady mám všechno, co jsem kdy chtěl.
Vrátí se k němu PARKINSONOVÁ.
PARKINSONOVÁ: Eh, promiňte, pane, zapomněla jsem se zmínit. Kapitán chce s vámi mluvit. Půjdu kolem vaší ubikace, vyřídím vaší paní, že přijdete později.
RIMMER Děkuji, Parkinsonová. (Salutuje.)
PARKINSONOVÁ: Rádo se stalo, pane. (Taky salutuje, ale docela zmateně.)
RIMMER nenápadně zvedne pěst. Je štěstím bez sebe.

Červený trpaslík ve vesmíru – opět původní model.
RIMMER vstupuje do kapitánovy kanceláře. Okénkem je vidět Země.
RIMMER: Rimmer, pane. Chtěl jste se mnou mluvit.
Kapitán je k němu otočený zády, protože si prohlíží nákres lodi na stěně. Když se obrátí, RIMMER spatří další známou tvář. Přestože má knírek, každý pozná, že je to LISTER! RIMMEROVI spadl hřebínek…
LISTER: Na mojí lodi vládne přísná disciplína, Rimmere. To je jeden z důvodů, proč se těším respektu. (Vytáhne plechovku piva, stejnou jako v řadě I.) Dáš si vychlazený?
RIMMER (se zavřenýma očima, zpola pro sebe): Ne, ne, ne, ne, ne, né, ne!
LISTER: Dobře, já panáka. Co si dáš ty? (Nalévá si whiskey.)
RIMMER: Listere, je poledne. Totiž pane, je poledne. Nejste ve službě?
LISTER: Vždycky jsem ve službě, Rimmere. Když seš kapitán, tak si nevydechneš. Doutník?
RIMMER: Ne, děkuji… (Odmlčí se.) Pane.
LISTER: Hambáč?
RIMMER: Nic… pane.
LISTER: Řeknu ti, dát si do kanclu nainstalovat stázovej box, abych měl ve dne v noci stálej přísun chutnejch teplejch dobrot zmrazenejch v čase, bylo moje nejlepší rozhodnutí.
RIMMER: Asi bych vám to měl vysvětlit. Nejsem váš Rimmer. Udělal jsem kvantový skok z jiného vesmíru.
LISTER: To je lidově zkárovat se?
RIMMER: Říká vám něco multiverzum?
LISTER: Ten strip-klub na Venuši? Jednou jsem tam zašel, je to zločin? Možná dvakrát… Tak fajn, jsem doživotním členem, ale co se na Venuši uvaří, to se na Venuši sní.
RIMMER: Můj ty bože, jak ses ty mohl stát kapitánem?
LISTER: Všim jsem si vadnýho ochrannýho štítu. Nebejt mě, tak celá tahle posádka natáhla bačkory. A potom to bylo výš, jen výš, závratně, na plný pecky. Pojď, zavedu tě na ubikaci.

Vstoupí do ubikací – úplně stejných jako v sérii I a II.
LISTER: Tak jsme tady, Rimmere. Stará kajuta. Roky se nevyužívala.
RIMMER (Kouká se z okna na Zemi.) Jsme doma a já jsem živý. Nejsem hologram, ale důstojník a džentlmen.
LISTER: Taky se celkem těším, až budu doma. Uvidím Krissie.
RIMMER: Kochanskou?
LISTER: Ne, říkám tak Crystal. Potkal jsem ji v Multiversu. Tančila na stole devět.
RIMMER: Takže jsi šťastně ženatý se striptérkou! A jsi kapitán staré zchátralé těžařské lodi, co létá každý půlrok sem a tam po mléčné dráze. Proč bych ti měl závidět?
LISTER: Protože když jsem opravil ten štít, nabídli mi ňáký prachy, abych kušoval.
RIMMER: Takže jsi dostal úplatek?
LISTER: Ne, peníze jsem vodmítnul, a řek si vo akcie. Kejvli na to. Netušili, že narazíme na planetu bohatou na helium 7. Vydělal jsem balík.
RIMMER: Nemůžu tady žít.
LISTER: Na Zemi?
RIMMER: V tomhle vesmíru. Nemůžu žít v realitě, kde jsi úspěšnější než já.
LISTER: Ale seš doma, na Zemi. Seš živej. Máš všechno, co si kdy chtěl.
RIMMER: Nestojí to za to. To trápení by bylo… neúnosné.
Stiskne tlačítko na kvantoskokanu a zmizí.

Zpátky v naší staré dobré realitě. LISTER, KOCOUR a KRYTON hrají poker.
LISTER: No tak, ještě patričku. Chci ty sirky vyhrát zpátky.
Objeví se tam RIMMER.
KRYTON: Ou, pane, jste zpátky. Našel jste vesmír, kde jste si nepřipadal jako zoufalec?
RIMMER beze slov hodí kvantoskokana na zem a rozdupe ho.
LISTER: Rozdej mu. Nekonečno zjevně nestačilo.
RIMMER naznačí KRYTONOVI, aby se klidil a sedne si na jeho místo u stolu.

 

Hráli:
Rimmer: Chris Barrie – Kamil Halbich
Lister: Craig Charles – Martin Sobotka
Kocour: Danny John-Jules – Miroslav Vladyka
Kryton: Robert Llewellyn – Zdeněk Dušek
Holly: Norman Lovett – Miroslav Táborský
Kapitán Hollister: Mac McDonald – Zdeněk Dolanský
Bradley: Richard Brimblecombe – Petr Gelnar
Parkinsonová: Tina Harris – Irena Máchová
Hlas v rozhlase: Hailey-Marie Axe – Jitka Jirsová
Krysa: Danny John-Jules – Michal Gulyáš

Asistent castingu: Glenda Mariani
Inspicient: Rebecca Hewitt-Brown
Asistent správy studia: Callum Taylor
Pomocník: Hannah Moore
Hlavní účetní: Jonathan Merrell
Produkční účetní: Kelly Johnson
Produkční koordinátorka: Ema Guilbert
Právní a obchodní služby: Kerry Kyriacou
Asistent skriptu: Tom Mair
Skript: Chrissie Bibby
Mix obrazu: Sarah Giles-Harling
Manažeři studia: Sarah McGettigan, Naomi Dulake
Lokace: Iain Smith
Vedoucí jednotky: Jon Zarych
Umělecký režisér: Tristan Peatfield
Grafický designér: Matthew Clarke
Nákupčí rekvizit: Emma Wicks
Rekvizity: James Donovan
Poradce rekvizitárny: Paul de Csernatony
Záložní rekvizity: Karl McGovern
Výroba kulis: Dan Reid
Nátěr kulis: Spencer Reid
Scénografie: Sara Knight, Pat Bailey, Harriet Lansdown
Storyboardy: Nik Afia
Výroba modelů: Jose Granell, Andy Rolfe, Mike Wall, Peter Seymour Howell, William Pearson, Martin Bower, Mike Tucker, Nick Kool, Alan „Rocky“ Marshall
SFX: Paul Fulton
Protetický designér: Neill Gorton
SFX protetická výroba: Kate Walshe
Protetické masky: Sangeet Prabhaker
Maskéři: Martine Randall, Linda Wilson
Kontrola kostýmů: Kat Cappellazzi
Záložní kostýmy: Lauren Kilcar
Asistent kostymérny: Charlie Bestwick
Zvuková technika: Rikki Hanson, Richard Pilcher
Hlavní osvětlovač: Colin Thwaites
Operátoři kamery: Ian Adrian, Alison Banham, Jono Tomes
1. asistenti kamery: Jason Cuddy, Tom Lane, Sally Low, Emma Friend
2. asistenti kamery: Charlotte Scott-Gray, George Telling
Asistent editora & DIT: Alex Kalmakrian
Kamera modelových záběrů: Nigel Stone
Osvětlovač modelových záběrů: Larry Randal
Asistent kamery modelových záběrů: Barny Crocker
Klapka modelových záběrů: Jem Arthur
Technik modelových záběrů: Deloris Collins
Grip modelových záběrů: Bob Farrel
Dohled nad postprodukcí: Chelsea Chandler
Online editoři: Barney Jordan
Mix dabingu: Jules Woods, Emilie Thomson
Kolorista: Perry Gibbs
Dohled nad VFX: Howard Jones
Výroba VFX: Ella Askew
VFX: Grant Hewlett, Pat Andrew, Hugh Brazier, Craig Higgins, Karen Kelly, Owen Revell
Design loga: Anthony Birks
Editor scénáře: Andrew Ellard
Hudba: Howard Goodall
Zvuk: Keith Nixon
Dohled nad kamerou: Trevelyan Oliver
Manažer studia: Matt Bell
Masky: Vanessa White
Kostýmy: Howard Burden
Výroba: Dan Kay
Produkční designér: Keith Dunne
Editor: Peter H. Oliver
Kamera: Ed Moore
Výkonný producent pro UKTV: Simon Lupton
Výkonní producenti: Doug Naylor, Henry Normal
Producenti: Richard Naylor, Kerry Waddell
Režie: Doug Naylor

České znění připravili:
Překlad: Helena Rejžková
Dramaturgie: Petr Šaroch
Mistr zvuku: Zdeněk Dušek
Asistentka režie: Hana Somolová
Vedoucí produkce: Barbora Petrů
Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková
Vedoucí realizace: Pavel Fuchs
Dialogy a režie českého znění: Janoš Vaculík

Vyrobila Grant Naylor Productions a Baby Cow Productions pro UKTV.

 

© UKTV Media Limited MMXVII

© Česká televize 2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *