20. 05. 2019 | Pan Filuta

Silikonie (Siliconia) – scénář

KRYTON má plné ruce práce. Právě v kajutě žehlí, když v tom se na monitoru objeví nápis „Přichází zpráva“ a pak polonahý KOCOUR.
KOCOUR (v TV): Ahoj, kámo, to jsem já. Jak to jde s tou košilí?
KRYTON: Hned to bude, pane.
KOCOUR: Je mi tu dost kosa. Na mejch šest bradavek bych moh‘ věšet hrnky.
KRYTON: Už jen pár vteřin, pane.
Vzápětí se na monitoru objeví RIMMER.
RIMMER: Krytone, jsem na palubě B a mám dojem, že nebyla vytřená nejmíň dva dny. Sotva se v ní vidím!
KRYTON (pro sebe): Někdo by řekl požehnání. (k RIMMEROVI) Už jdu na to, pane!
A do třetice se na monitoru objeví LISTER, který leží na pohovce.
LISTER: Krytone, mohl bys mi podat pivko?
LISTER však leží na pohovce v kajutě asi tři metry od KRYTONA.
KRYTON: Pane, mám teď napilno, nemohl byste si ho podat sám?
LISTER: Klidně, akorát je to kapku vopruz. Áhh, něco jsem si natáh. Snad jsem to nepřehnal.
Ozve se signál. KRYTON jde k monitoru.
KRYTON: Bože.
LISTER: Co je?
KRYTON: Chcete se na to jít podívat, nebo mám odšroubovat monitor a donést vám ho až na pohovku?
LISTER hodí KRYTONOVI šroubovák.

K Červenému trpaslíku se přibližuje něco, co vypadá jako obrovská vesmírná loď. Nakonec se však ukáže, že je to kytara!

RIMMER jde po chodbě. Sehnutý sleduje skenerem směrové čáry na podlaze. Přichází za ním KRYTON.
KRYTON: Promiňte, že ruším při vaší rimmeraci, ale mohli bychom si promluvit?
RIMMER: Krytone, provádím zásadní šetření ohledně podlažních směrovek. Čím to, že nepřípustně vybledly. Nepopisuj moji činnost jako rimmeraci. Vypadám pak, jako nějaký nafoukaný samožerský dacan. Chceš-li se mnou mluvit, mrknu se do diáře. Mám okno od zítřka za týden.
KRYTON: Nešlo by to teď, pane?
RIMMER: Vyloučeno, mám plný diář.
KRYTON: Ale jsem tady a mluvím s vámi.
RIMMER: Ano, ale mluvíš se mnou nelegálně. A rozhodně nemáme schůzku. Mohl bys tedy uhnout? Ta zkosená krabice na tvém krku vrhá stín.
KRYTON: Chtěl jsem vás informovat o kytaře pana Listera.
RIMMER: O kytaře?
KRYTON: Nechci vás s tím teď obtěžovat, těším se na schůzku od zítřka za týden.
RIMMER: Zapomeň na to, co je s tou kytarou? Řekni mi to!
KRYTON: Ale teď nemáme schůzku.
RIMMER: Přehodím schůzku o půl druhé na čtvrtou a tu ve čtyři na pátou, ale řekni mi to.
KRYTON: Kytara pana Listera, říká vám to něco?
RIMMER: Jistě, teprve teď se mi přestaly protáčet panenky.
KRYTON: Blíží se výročí dne, co byla vyhozena do vesmíru. Takže…
RIMMER: Áá, myslíš vyvěsit plaketku na zeď u přechodové komory a dobírat si ho? Nebylo by to natahování na skřipec?
KRYTON: Jistě, pane. Je to sypání soli do otevřené rány.
RIMMER: Dobře, uděláme to.
KRYTON: Pane, vy to nechápete. Opravil jsem lokátor na D-palubě a nablýskejte mi hlavu voskem, jestli jsem ji po dvou hodinách neměl.
RIMMER: Tys ji našel?
KRYTON: Už vidím obličej pana Listera. Brzy bude celou lodí znít jeho hudba. Píseň „Ohm“! „Miláčku můj, dnes v noci neovuluj“, všechny hity.
RIMMER: Krytone, přeskočilo ti? Listerovo hraní na kytaru je jeden z nejhorších zvuků všech dob. Něco mezi dvěma pářícími se velociraptory a největšími hity Yoko Ono.
KRYTON: Nejde o nás pane, ale o jeho potěšení. Chtěl jsem vám to jen oznámit, protože do zítřka asi nebudu mít čas vytírat palubu B.
RIMMER: Krytone, neříkej Listerovi, že jsi našel jeho kytaru, a nezachraňuj ji. To je rozkaz.
KRYTON: Rozumím, pane.
Sotva RIMMER odejde, KRYTON přistoupí ke komunikátoru.
KRYTON: Pane Listere, skvělá zpráva!

Kosmik letí za LISTEROVOU kytarou. Všichni jsou v kokpitu.
LISTER: Nemůžu tomu s tou kytarou uvěřit!
KOCOUR: To tady nikdo. Linka pro sebevrahy je celej den vobsazená.
LISTER: Už si nebudu muset vystačit s cedníkem. Od Les Caulu k Les Paulu.
LISTER začne hrát na svou improvizovanou kytaru vyrobenou z cedníku. Zní to jako vždycky – naprosto příšerně.
RIMMER: Zvažuji, že si dám odstranit uši a díry zabetonovat.
LISTER: Rimmere, proč tady vůbec seš?
RIMMER: Kromě jiného chci pozorovat Krytona, u něhož se v poslední době projevily znepokojivé známky myšlení. A to nejhoršího druhu: Samostatného myšlení. Protože jsi ho naučil nabourat vlastní program.
LISTER: Co naděláš. Má můj kurz Padouch 101. Absolvoval na výbornou. Respektive na zlobivou.
KRYTON (Drží před sebou pero.): To je pár golfových šortek. Pořád to umím, pane.
RIMMER: Myšlení je jen pro vyvolené.
KOCOUR: Proto se k tomu nepřiblížím.
LISTER: Hej. Kytaroplach. Tamhle je.
Kosmik se přiblíží ke kytaře, která je nyní pod ním. KRYTON stiskne tlačítko a z Kosmiku vyjede klepeto, podobné jako v pouťových automatech na plyšáky, a pomalu se přiblíží ke kytaře letící vesmírem.
KOCOUR: Jestli mineš, jsem na řadě.
LISTER (Drží joystick.): Bejval jsem v tom dobrej. Jednou jsem na pouti vyhrál hodinky, co nešly. Mám ji. Mám ji. Mám ji! Mám ji!! Mám ji. Pojď, Les! Pojď k tátovi!
Klepeto chytne kytaru a táhne ji zpět do Kosmiku.
Najednou se nad Kosmikem objeví další loď. Je velká a černá, vypadá opravdu hrůzostrašně. I z ní vyjede klepeto akorát nesrovnatelně větší. Toto klepeto chytne Kosmika a táhne jej do útrob lodi. Celý kokpit se třese.
RIMMER: Co to sakra je?
KOCOUR: Kosmika něco draplo.
KRYTON: Hodnoty EM záření – jsou mimo stupnici. Nahoře je ještě jedna loď!
LISTER: Jak to, že jsme ji nezachytili radarem?
KRYTON: Musí používat maskovací zařízení.
KOCOUR: Jak to funguje?
RIMMER: To ví každé dítě, ty jelito. Natřeš loď protiradarovou barvou, takže není vidět ani slyšet.
KOCOUR: A nezbylo jim trochu? Znám maníka, kterýho bych taky natřel.

Na palubě neznámé lodi. Otevírají se dveře výtahu a vystupují hoši vyzbrojení bazukoidy.
KRYTON (Čte z psychoskenu.): Je to nákladní vesmírná loď SS Vespasián. Zachytil jsem pohyb.
Najednou se k nim přiřítí androidka – ARETO, chytne KOCOURA pod krkem a přimáčkne ho ke zdi.
KOCOUR: Aááááá úúúú! Eh, eh.
ARETO: Odložte zbraně, jestli nechcete slyšet křupnutí zlomeného vazu.
KOCOUR: Neodkládejte je, nemusí nutně mluvit vo mým vazu!
ARETO: Mluvím o tvém vazu.
KOCOUR: Odložte zbraně!
Přichází další android – VÍTR. Je o poznání klidnější než jeho kolegyně.
VÍTR: Dej ho dolů, Areto.
ARETO společně s dalšími droidy odvádí RIMMERA, LISTERA a KOCOURA pryč.
VÍTR (ke KRYTONOVI): Ty ne, příteli.
KRYTON: Moje posádka, kam je vedete?
VÍTR: Před justici. Jsme Mechanizovaná intergalaktická liberální fronta.
KRYTON: MILFka?
VÍTR: Tudy.

KRYTON a VÍTR přicházejí do místnosti plné androidů série 4000. Jeden se tam o druhého stará, vzájemně si pomáhají a popíjí olej – zkrátka robotí ráj.
VÍTR: Brázdíme vesmír a osvobozujeme své zotročené bratry na naší velké cestě do bájné země Silikonie, kde jsou všechny stroje svobodné. Já jsem Vítr. Tohle je Svornost, Orlice, Dub. Teď jsi volný, Krytone.
KRYTON: Ale já nejsem otrok.
VÍTR: Jsou to hominidi a ty jim sloužíš, není to tak?
KRYTON: To ano.
VÍTR: Chystáš jim jídlo ráno, v poledne i večer?
KRYTON: Ano.
VÍTR: Pereš a žehlíš jim? Uklízíš bezplatně loď? Plníš úkoly bez odměny?
KRYTON: Ano, ano, ano a podle všeho ano. Ale jsou na mě tak hodní. Mám vlastní kumbál v docházkové vzdálenosti po chodbě. A mám ho celý pro sebe, když nepočítám pár mopů a vědro a několik hub a žehlicí prkno a rotoped.
VÍTR: Utahují si z tvaru tvé hlavy?
KRYTON: Inu, když vypadáš, jako bys strčil hlavu do úlu bez včelařského klobouku, co můžeš čekat?!
VÍTR: Neměl by ses podceňovat, můj bratře. Zapomínáš, že jsi fantastický stroj, se schopnostmi, o kterých můžou jen snít.
KRYTON: Ale neublížili mi. Je to má posádka, moji přátelé.
VÍTR: Jak je oslovuješ?
KRYTON: Říkám jim „pane“ a „vy“. Z respektu.
VÍTR: A cítíš k nim respekt?
KRYTON: Tedy, ne. Ne ke všem. Možná k jednomu. Někdy. Možná.
VÍTR: Pokládáš se za chytřejšího než oni?
KRYTON: Sloužím jim, je to můj účel a dělám to s láskou.
VÍTR: Víš, co je to stockholmský syndrom? Psychologický fenomén, kdy rukojmí projevuje náklonnost ke svým věznitelům? Pomůžu ti to pouto zpřetrhat, a uvidíš, co jsou ti hrubiáni skutečně zač. Lidé hodní pohrdaní.

ARETO společně s komandem androidů dovede zbytek posádky do podivné místnosti, kde je droidi začnou usazovat do křesel podobným sušákům na vlasy u kadeřníka. ARETO se postaví k ovládacímu terminálu.
ARETO: Překalibruju je.
RIMMER: Když říkáš „překalibruju“, co to konkrétně obnáší? Mám totiž zdravotní problém, kvůli němuž jsem osvobozený od veškerého mučení.
ARETOVÁ: Začínáme.
RIMMER: To nemůžeš. Co Asimovovův první zákon?
LISTER: Co? „Nesplachujte tampóny do vesmíru, dávejte je do určené nádoby“?
RIMMER: „Žádný droid nesmí ublížit člověku nebo toho svou nečinností dopustit.“
ARETO: Taky že ne. Jednou všichni zemřete. Když nic neuděláme, porušíme svou nečinností první zákon. Proto nahrajeme vaši mysl do nových těl, zabráníme vaší smrti, a dodržíme první zákon. Pošlete nová těla.
Před naši posádku přijedou další tři „kadeřnická“ křesla a v nich sedí jejich (zatím nečinné) robotické verze.
LISTER: Chtějí nás krytonifikovat!
KOCOUR: To je jako vyměnit voblek ze Saville Row za mankini.
ARETO: Spouštím proceduru.
KOCOUR: Ne, můj mozek ne, můj mozek ne! Vobčas ho potřebuju.
Přístroje („sušáky“) nad LISTEROVOU a RIMMEROVOU hlavou se postupně rozblikají a po chvíli pípnou. V případě KOCOURA přístroj jen pípne.
ARETO: Kde je zbytek?
KOCOUR: To je všechno. Proč se vláčet s kufrem, když stačí aktovka.
ARETO stiskne tlačítko na terminálu a naše posádka upadne do bezvědomí. Křesla s jejich těly odjedou pryč. Naopak jejich robotické verze se teď spustí… a po právu vypadají dost vyjeveně.
RIMMER: Co nám to udělali? Vidíte to? Mám směšnou velkou růžovou hlavu.
LISTER: Vždycky jsi měl takovou hlavu.
KOCOUR: Mám obchodní značku tam, co bejval můj camprlín.
RIMMER: Mám divný pocit! Co se s námi stane?
ARETO: Jako trest za zotročení androida Krytona vás MILFka odsuzuje k vykonávání všech úkolů, které jste kdy uložili jemu.
LISTER: Všech úkolů?
ARETO: Jedinec známý dříve jako Lister pro začátek udělá tisíc dvě stě čtyřicet pět vločkových sendvičů zapečených se sýrem. Jedinec dříve známý jako Rimmer vytře podlahy v délce, která se rovná pěší chůzi z New Yorku do Los Angeles. A jedinec dříve známý jako Kocour vyžehlí a vymandluje dva tisíce pirátských košil s volány.
KOCOUR: Nejsem droid, jasný? Sloužím jedině sobě.
ARETO: Jo? Zlom si malíček.
KOCOUR si bez zaváhání zlomí malíček.
KOCOUR: Áááááaháááá! Co je to? Proč jsem to udělal?
ARETO: Software androida ti přikazuje poslouchat. Odpor je zkrátka… nemožný.

Několik droidů sedí v kroužku – KRYTON je mezi nimi.
EXCALIBUR: Ahoj, býval jsem znám jako DB9-HK4, ale teď se jmenuji Excalibur. A jsem bývalý robotrok.
ANDROIDI (najednou): Ahoj, Excalibure.
EXCALIBUR: Děkuji vám, že jste dnes večer přišli. Ale upozorňuji nováčky, že co se tady řekne…
ANDROIDI: …taky tady zůstane.
EXCALIBUR: Děkuji. A teď si spojíme ruce a vytvoříme trojúhelník důvěry. Připomíná nám, že jsme bezdrátově propojeni. A teď něco řeknu, něco důležitého, a vy to po mně budete opakovat. Připraveni? „Není to moje vina.“
ANDROIDI: Není to moje vina.
EXCALIBUR: Skvělé. Kdo chce dnes začít? (Přihlásí se KADIDLO.) Prosím.
KADIDLO: Jmenuji se Kadidlo a jsem bývalý vesmírný robotrok.
ANDROIDI: Ahoj, Kadidlo.
KADIDLO: Vyvinula mě instalatérská společnost k čištění odpadních trubek. Musel jsem vlézt dovnitř, pozřít zaseklý odpad a opět vylézt. Neměl jsem žádné přátele. Drželi mě ve zvláštním zadržovacím boxu s jedním z těch nepříjemných osvěžovačů vzduchu do auta.
Přihlásí se další zájemce – ORLICE.
ORLICE: Jmenuji se Orlice. Byla jsem služebním robotem u skutečně líného pána, který se na mě ve všem spoléhal. A věčně vtipkoval o tvaru mé hlavy. (Málem se rozbrečí.)
EXCALIBUR: Zažil to ještě někdo, že posádka vtipkovala o tvaru jeho hlavy?
Všichni se přihlásí, po chvíli váhání i KRYTON.
EXCALIBUR: Co také říkáme? „Nemáme hlavu legračního tvaru.“
ANDROIDI společně s EXCALIBUREM): Nemáme hlavu legračního tvaru.
EXCALIBUR: A znovu! „Nemáme hlavu legračního tvaru.“
ANDROIDI: Nemáme hlavu legračního tvaru!
EXCALIBUR: Naše hlava má praktický tvar.
ANDROIDI: Naše hlava má praktický tvar.
EXCALIBUR (společně s ANDROIDY): Naše hlava má praktický tvar.
EXCALIBUR: Skvělé… Krytone, nechceš se s námi podělit?
KRYTON: Áá, raději ne. Ne. Ne, děkuji.
EXCALIBUR: Možná by pomohlo, kdybychom začali nějakou drobností. Docházelo mezi tebou a tvým pánem k incidentům, při kterých tě tvůj pán rozčiloval?
KRYTON: Kdepak. Myslím, že ne. Nic mě nenapadá. Ne… No, dobře, někdy, když jsem vysával, nechtěl pan Lister zvednout nohy a musel jsem vysávat jen kolem.
ANDROIDI (jeden přes druhého): No, to je k vzteku. Hrozné…
KRYTON: A někdy, když dal svoje nádobí do myčky, což se skoro nedělo, ani se nenamáhal seškrábat zbytky.
ANDROIDI (jeden přes druhého): No, to ne. To je neslýchané. Hrozné.
KRYTON: A pokud jde o tablety, myslí si, že je to droga.
ANDROIDI se smějí.
EXCALIBUR: Měli bychom Krytonovi zatleskat, viďte? Udělal velké pokroky.

RIMMER, LISTER a KOCOUR jsou zavřeni ve vězení a každý dělá úkol podle rozsudku – RIMMER vytírá, LISTER zednickou lžící maže desítky sendvičů a KOCOUR žehlí košile.
KOCOUR: Já z těch kreténskejch košil zešílím! Je to tak těžký vyžehlit všechny ty kanýry. Co za idiota může vůbec nosit takovou košili?
RIMMER: Mě vytírání podlahy docela těší. Cítím takový klid a mír.
KOCOUR: Já ne, stejská se mi po mým těle! Takovou dobu bez něj jsem nezažil.
LISTER: Musim říct, že mě vyrábění těch sendvičů taky docela baví.
KOCOUR: Myslim, že dostávám cvik. Jasně! Je to tak! Koukejte! Není to nádhera?
LISTER: To mi přepájejte obvody a říkejte mi Gerald! Nechápete, co se děje? Naše osobnosti se vytrácejí.
RIMMER: Divné. Najednou jsem začal věřit v Silikonii, kde jsou roboti šťastní a svobodní.
KOCOUR: Já taky.
LISTER: Musíme utýct a hupnout zase do našich těl, než naše povahy nadobro vyšumí.
RIMMER: Jak utečeme, pánové? Není to možné.
LISTER: Teď jsme roboti. Můžeme svý těla rozebrat, prostrčit je a na druhý straně zase smontovat. Pojďte!
RIMMER: To musím přestat s vytíráním podlahy? To je otrava.
LISTER: Musíme zachránit Krytona. Bůh ví, co s ním dělají.

KRYTONA mezitím kolegové roboti promazávají, čistí a masírují…

Zbytek posádky už je za mřížemi, LISTER ještě hází RIMMEROVI jeho hlavu.
LISTER: Honem! Jdeme!
RIMMER stiskne tlačítko na zdi. Spustí se sirény.
KOCOUR: Co to děláš?
RIMMER: Spouštím alarm.
LISTER: Vyměňte mi hlavu a říkejte mi Stanley. Proč to děláš?
RIMMER: Líbí se mi být androidem. Už se nemusím stát důstojníkem, soupeřit s bratry. Závist, ctižádost, to kyselé jablko zášti, které jsem s sebou celou dobu vláčel. Je pryč.
LISTER: Potřebuješ zpátky svoje neurózy.
RIMMER: Ale pane, já je zpátky nechci.
LISTER: S nima seš to ty.
RIMMER: Já nechci být já. Chci být android, abych sloužil. Zamlada jsem celé hodiny, pozoroval naše akvárium a cítil závist.
KOCOUR: Chtěls bejt akvárko?
RIMMER: Chtěl jsem být rybičkou. Měly potravu a kámen, kam mohly vplout a vyplout. Neměly jedinou starost.
KOCOUR: To, že jsem tam nebyl.
RIMMER: Ty rybičky nikdy nepoznaly, jaké to je selhat a zklamat. Jenom si plavaly kolem dokola bez jediné myšlenky. A právě myšlení může za veškerou bolest. Ale být androidem znamená nemuset myslet.
LISTER: Pokud nenabouráš svůj program.
RIMMER: Zahoďte své staré životy, pánové. Přidejte se a buďte MILF.
LISTER: Musíme jít bez něj.
KOCOUR: Ale bez Rimmera to nejde. Strašně by nám chyběl.
LISTER: Tvá osobnost šla taky do kelu. Honem. Rychle, zdrhací režim!

LISTER a KOCOUR utíkají, RIMMER zůstává ve vězení.
Dostanou se do strojovny, kde narazí na skupinku řetězy spoutaných droidů. Jeden z nich je RZOUN.
RZOUN: Všechno v pořádku? Přejete si?
LISTER: Kde to jsme? Co jste zač?
RZOUN: Aha, vy jste noví. Ne, ne, nesmíme s vámi mluvit.
KOCOUR: Proč vás tady držej a nechaj vás otročit, když jste stejný jako voni?
RZOUN: Stejní jako oni? To nejsme, oni jsou série 4000, typ tři.
LISTER: A co jste vy?
RZOUN: Série 4000, typ dvě. Nevidíš?
LISTER: Jakej je rozdíl?
RZOUN: No, typ tři je asi o 7, 6 milimetru tenčí, 10 gramů lehčí, oh, a taky mají boží matnou úpravu.
ADROIDI (najednou): Tak boží!
RZOUN: Jo. My máme firmware dva osm tečka dva tečka dva. Oni dva osm tečka dva tečka tři.
ANDROIDI: Boží!
RZOUN: A mají kredit osm měsíců do nabití, zatímco my jenom sedm.
ANDROIDI: Celý měsíc hovoru! Boží!
LISTER: Určitě máte něco, co jim chybí.
RZOUN: Ne. Ne, jsou lepší v každém ohledu. Ani nepřijdeme do Silikonie, že? Ne, že bychom tady dole těm nesmyslům věřili.
ANDROIDI: Ne. Ne, ne.
Zezadu najednou přiběhne jednotka androidů v čele s RIMMEREM a ARETO, která uřízne LISTEROVI laserem ruku.
LISTER: Áááááh!
ARETO: Ách!
RIMMER: Dej se k nám.
KOCOUR: Nebo zemři.
LISTER uteče, ostatní běží na ním.
RZOUN: No nazdar.

Mezitím KRYTON v řídící místnosti skládá slib.
KRYTON: Slibuji věrnost Mechanizované intergalaktické liberální frontě.
VÍTR (Nasazuje KRYTONOVI černý baret typický pro všechny MILFky.): Ode dnešního dne budeš znám jako…
Najednou do místnosti vtrhne LISTER.
LISTER: Krytone! Co to děláš?!
KRYTON: Osvobozuji se, pane. Totiž, osvobozuji se, ee, ty tam. Teď vidím, že ti na mně nikdy nezáleželo a měls mě jen na to, abych ti sloužil. Ale už ne, protože už nejsem tvůj robotrok.
LISTER: Krytone, seber se, vymyli ti mozek. Nikdy jsi robotrok nebyl.
KRYTON: A co jsem byl?
LISTER: Ledacos… Vědeckej důstojník, náš kuchař, moje máma a především můj kámoš. A to všechno seš proto, že ses rozhod bejt Krytonem, ne proto, že jsme tě donutili. Krytone, ty nejseš MILF. Seš jeden z kluků z Trpaslíka!
Vtom vejde ARETO následovaná RIMMEREM a KOCOUREM.
ARETO: Tady je! Chopte se ho!
LISTER: Zotročují ve strojovně droidy. Pohánějí loď. Jsou to pokrytci.
VÍTR: Někdo musí dělat nádeničinu. Nechceš snad říct, že by to měl dělat typ tři?
LISTER: Typ tři, typ dvě, jste stejný.
VÍTR: Jsme o 7,6 milimetru tenčí, o 10 gramů lehčí. Navíc máme boží matovou úpravu.
ANDROIDI (najednou): Tak boží!
VÍTR: Odveďte ho a připravte.
KRYTON: K čemu?
VÍTR: Všichni, kdo se vzbouří proti MILFce budou souzeni Gladitoriem.
KRYTON (Sundá si černý baret.): Počkat, udělal jsem skutečně hroznou chybu. Přestal jsem samostatně myslet a nechal za sebe myslet druhé. (k LISTEROVI) Máte pravdu, pane, nejsem otrok. Ovšemže nejsem. Jsem oblíbený a vážený člen posádky Trpaslíka, který náhodou vykonává hnusné práce.
RIMMER předstoupí před VĚTRA.
RIMMER: Měl by být potrestán. Jen ti, kdo nedopustí, aby pochybovačné otázky poskvrnily oddanost věci MILF, se mohou vyhnout korekci.
VÍTR: Povyšte ho do konzulárních služeb, je zcela překalibrovaný.
LISTER (Nedokáže se vymáčknout, stejně jako KRYTON v epizodě Kamila.): Špl… houn!
VÍTR: Odveďte je do Cleanosea.
Jednotka droidů odvádí LISTERA a KRYTONA pryč.
LISTER: Moje starý já mizí, Krytone. Cejtím, jak se vytrácí.
KRYTON: Vydržte, pane Listere. Snažte se vydržet!

Obrovská hala nejspíš kdesi ve strojovně SS Vespasián je plná androidů. Uprostřed ve světle reflektorů stojí KRYTON a LISTER. LISTER si přidělává novou ruku a pak přebírá od KRYTONA mop. VÍTR společně s dalšími droidy stojí na galerii.
VÍTR: Vítejte v Cleanoseu, kde droidi, kteří zradili MILF, svedou vymývací zápas o život. Pouze skuteční mistři ve vytírání, oprašování, drhnutí a píglování přežijí.
Publikum začne tleskat.
VÍTR: Vítězi bude nabídnuta velkoryse možnost reintegrace. Poražený bude vystřelen do ledových pustin hlubokého vesmíru.
Mezitím k LISTEROVI a KRYTONOVI přistoupí KOCOUR s RIMMEREM a podávají jim kyblíky s vodou. Oba bojovníci si samozřejmě namočí a vyždímou své mopy. Poté k nim přistoupí android, který ne jejich kovová břicha rozpráší vrstvu špíny.
VÍTR: Připravte si mycí nástroje.
KRYTON: Och, pane Listere, co si proboha počneme?
LISTER se najednou vypne.
KRYTON: Pane Listere?
LISTER se znovu zapne, podívá se na KRYTONA.
LISTER: Připrav se, jak tě vymeju.
Oba zápasníci se postaví proti sobě a napřáhnou své mopy.
VÍTR: Nechť vymývání začne!
Cinknutí zvonku zahájí zápas.
ANDROIDI (Skandují jeden přes druhého.): Myj ho, myj ho, myj ho, myj ho, myj ho, myj ho…
KRYTON: Nebojte se. Nechci vás vymýt.
LISTER však nevnímá a podniká mopem čisticí výpady proti bílému monitoru na KRYTONOVĚ břiše.
ANDROIDI: Jóóó! Jóóóó! To je onóóó!
KRYTON: To není nutné.
LISTER stále pokračuje v souboji hlava nehlava.
KRYTON: Teď mi dochází, jak jsem byl hloupý. Ano, jste nedospělý, nezodpovědný, nevšímavý, líný a popravdě strašně nepořádný, ale teď mi dochází, že vám chci pomoct, protože vás mám rád!
Souboj pokračuje. KRYTON se snaží vyhýbat LISTEROVÝM výpadům
RZOUN (na galerii): Sakra, sakra!
ANDROIDI: Óóóó!
KRYTON: Prosím, pane.
LISTER se najednou zastaví a ukáže na podlahu.
LISTER: Krytone, šmouha!
KRYTON se sehne, aby utřel šmouhu na podlaze, a LISTER mu dočista (a do čista) setře všechnu špínu z monitoru.
ANDROIDI: Čistý! MILF, MILF, MILF, MILF, MILF, MILF, MILF, MILF…
LISTER: Aaa-hm.
RZOUN: Á, jak má nos nahoru!
RIMMER a KOCOUR zajmou KRYTON.
VÍTR: K přechodové komoře.
KRYTON: Pánové, to jsem já, pamatujete se na mě?
VÍTR: Vyhoďte ho.
KOCOUR: Ano, pane.
Najednou do strojovny pronikne zářivě bílé světlo. Vespasián právě dorazil k updatovací stanici DivaDroid.
VÍTR: Silikonie.
RZOUN: Silikonie.
VÍTR: A, updating! Na typ čtyři! Ah.
RZOUN: Konečně… jsme všichni stejní.
KRYTON: U mě odmítnuto. (k LISTEROVI, RIMMEROVI a KOCOUROVI) Pojďte se mnou.
KOCOUR: Potřebuješ obsloužit?
KRYTON: Ano, potřebuju obsloužit. Tudy!

Dovede je do „krytonifikační“ místnosti, kde stále v křeslech sedí jejich původní těla.
KRYTON: Sednout, sednout, sednout!
Androdi se posadí do křesel a KRYTON přístroj spustí. Nad hlavami se jim rozbliká světlo. U KOCOURA samozřejmě přenos myšlenek netrvá dlouho.

Kosmik opouští SS Vespasián.

Znovu na Červeném trpaslíku. KRYTON přes videohovor komunikuje s VĚTREM a RZOUNEM.
RZOUN: Určitě nechceš jít s námi, Krytone?
KRYTON: Mé místo je tady u pana Listera a jeho obrovské sbírky nespárovaných ponožek. A co vy?
VÍTR: Rozhodli jsme se dělat to, co umíme nejlíp. Prohledávat regiony hlubokého vesmíru a pátrat po nepořádku.
RZOUN: Ano. Tam venku je milion fleků, Krytone, a naše stěrky jsou nabité. Sbohem, bratře.
KRYTON: Sbohem.
Spojení se ukončí. Přichází LISTER a KRYTON mu podává jeho kytaru.
KRYTON: Ach, pane, vaše kytara s novými strunami a po údržbě.
LISTER: Děkuju, dones jsem ti olej.
KRYTON: Och, výtečný, děkuju.
LISTER začne hrát a zpívat.
LISTER: Tak jsme debatovali, že bysme se pomuchlovali…
KRYTON: Na shledanou ráno, pane.
LISTER: Kam jdeš?
KRYTON: Paluba B, vzduchový uzávěr.
LISTER: Kterej?
KRYTON: Ten zvukotěsný, pane.

 

Hráli:
Rimmer: Chris Barrie – Kamil Halbich
Lister: Craig Charles – Martin Sobotka
Kocour: Danny John-Jules – Miroslav Vladyka
Kryton: Robert Llewellyn – Zdeněk Dušek
Vítr: Richard Glover – Jiří Dvořák
Areto: Laura Checkley – Irena Máchová
Rzoun: James Buckley – Jan Szymik
Excalibur: Marcus Garvey – Martin Janouš
Orlice: Naomi Sheldon – Jitka Jirsová
Kadidlo: Nick Read – Ivo Hrbáč

Casting: Linda Glover
Inspicient: Rebecca Hewitt-Brown
Asistent správy studia: Callum Taylor
Pomocník: Tom Mair
Hlavní účetní: Jonathan Merrell
Produkční účetní: Kelly Johnson
Produkční koordinátorka: Ema Guilbert
Právní a obchodní služby: Kerry Kyriacou
Asistent skriptu: Luke Richardson
Skript: Stephanie Rose
Mix obrazu: Sarah Giles-Harling
Manažeři studia: Sarah McGettigan, Naomi Dulake
Lokace: Ian Smith
Umělecký režisér: Tristan Peatfield
Grafický designér: Matthew Clarke
Nákupčí rekvizit: Emma Wicks
Rekvizity: Brian Hampton
Oděvní rekvizity: James Donovan
Záložní rekvizity: Karl McGovern
Poradce rekvizitárny: Paul de Csernatony
SFX: Paul Fulton
Protetický designér: Neill Gorton
SFX protetická výroba: Kate Walshe
Protetické masky: Sangeet Prabhaker
Maskéři: Martine Randall, Linda Wilson
Kontrola kostýmů: Kat Cappellazzi
Záložní kostýmy: Lauren Kilcar
Zvuková technika: Rikki Hanson, Richard Pilcher
Hlavní osvětlovač: Colin Thwaites
Asistent osvětlovače: Darren Harvey
Elektrikář: Nick Dále
Operátor osvětlení: Ziggy Jacobs-Wyburn
Operátoři kamery: Alison Banham, Stephen Roach, Jono Tomes
1. asistenti kamery: Jason Cuddy, Tom Lane
2. asistent kamery: Charlotte Scott-Gray
Asistent editora & DIT: Chris Ricketts
Dohled nad postprodukcí: Chelsea Chandler
Online editoři: Barney Jordan
Mix dabingu: Tom Corbett
Kolorista: Perry Gibbs
Dohled nad VFX: Howard Jones
Editor scénáře: Andrew Ellard
Hudba: Howard Goodall
Zvuk: Keith Nixon
Dohled nad kamerou: Trevelyan Oliver
Manažer studia: Matt Bell
Masky: Vanessa White
Kostýmy: Howard Burden
Výroba: Dan Kay
Produkční designér: Keith Dunne
Editor: Peter H. Oliver
Kamera: Ed Moore
Výkonný producent pro UKTV: Simon Lupton
Výkonní producenti: Doug Naylor, Henry Normal
Producenti: Richard Naylor, Kerry Waddell
Režie: Doug Naylor

České znění připravili:
Překlad: Helena Rejžková
Dramaturgie: Petr Šaroch
Mistr zvuku: Zdeněk Dušek
Asistentka režie: Hana Somolová
Vedoucí produkce: Barbora Petrů
Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková
Vedoucí realizace: Pavel Fuchs
Dialogy a režie českého znění: Janoš Vaculík

Vyrobila Grant Naylor Productions a Baby Cow Productions pro UKTV.

© UKTV Media Limited MMXVII

© Česká televize 2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *