16. 05. 2019 | Pan Filuta

Vyléčení (Cured) – scénář

Všichni jsou v ubikacích. RIMMER něco spisuje, KRYTON míchá těsto a LISTER s KOCOUREM sedí u stolu.
KOCOUR: Tak jo, pětikaretní draw poker! (k RIMMEROVI) Hraješ, přeborníku?
LISTER: Jasně že hraje. Pohni, Rimmere! Rozdáváš!
RIMMER (Jde ke stolu.): Jen o sirky, nic jiného. Jestli si myslíte, že mě obehrajete o Měsíčníky lidových tanců, tak se pletete.
KOCOUR: Jdeme na to! Raz, dva, tři, čtyři, pět. (Rozdá karty sám sobě.) Tak copak jsme dostali.
LISTER: A co naše karty?
KOCOUR: Nic nedostanete.
LISTER: Ale bez karet nemůžem vyhrát.
KOCOUR: Právě.
LISTER: Co je to do kosmu za hru?
KOCOUR: Bezva hra. Tuhle hru vyhraju.
LISTER: Hele, zkusíme to jinak. Každej dostane pět karet a všichni můžou vyhrát. Třeba tě to bude bavit. (Rozdá každému karty. KOCOUR si je s nadšením prohlíží.) Kolik karet si chceš vyměnit?
KOCOUR (nadšeně): Žádnou, seš cvok?
LISTER: Máš skvělý karty, co?
KOCOUR: Jaks to poznal?
LISTER: Víš, co je to pokrovej vobličej?
KOCOUR: He?
LISTER: Dostaneš karty, takhle je prohlídneš. (S kamenným výrazem se dívá na karty a pak ještě chvíli čumí na KOCOURA.) Nic neprozradíš. Takže, zkusíme to znova.
LISTER znovu všem rozdá karty. KOCOUR se na ně podívá se zvlášť povedeným pokrovým obličejem.
LISTER: Kolik karet chceš vyměnit?
KOCOUR (plačtivě): Pět!
KRYTON (Jde k monitoru.): Pánové, lokalizovali jsme vesmírnou stanici. Je v sousedním vektoru.

Hangár.
Všichni nastupují do kokpitu Kosmiku.
LISTER: Dobrá, startujeme.
LISTER zmáčkne startér, několikrát zatahá za páčku na panelu. KOCOUR třikrát praští do terminálu na stěně a pak několikrát sešlápne pedál, což LISTER opakuje. Na závěr LISTER praští pěstí do řídícího panelu, který se celý rozsvítí.
Kosmik vzlétá.
LISTER: Šlape, jako když jsme ho měli první den.

Kosmik opouští Červeného trpaslíka a míří k nějakému měsíci. Je vidět, že levý motor nefunguje.
LISTER: Na levoboku vidím měsíční základnu. Co je to, Kryťáku? (Chyba v dabingu – stanice je ve skutečnosti na pravoboku.)
KRYTON: Podle identu je to výzkumná stanice Spojené Ameriky.
RIMMER: Spojená Amerika?
KRYTON: Na konci 23. století se Amerika pokusila přinést světu mír tím, že požádala všechny státy na Zemi, aby podepsaly mírovou smlouvu. Každý stát, který to odmítl, napadli. Následovala válka známá jako válka proti válce. Ty země, které do té války šly, protože byly tak proti válce, že byly připraveny jít do války a bojovat ve válce proti válce, si daly jméno Spojená Amerika.
LISTER: Ale na co si ta Spojená Amerika potřebovala zřídit výzkumnou stanici v takový dálce?
RIMMER: Vypadá to, že jsou technicky vybaveni. Možná budeme moct opravit pomocnou raketu Kosmika. Pořád zatáčet doleva je hrůza.
LISTER: Dobře, letíme tam!
Kosmik může zatáčet jen doleva. Základna je však na pravoboku, a tak musí Kosmik třikrát zatočit doleva, aby se k ní dostal.
RIMMER: Blíží se písečná bouře, 18 na Newtonově stupnici. Zřejmě tu na nějakou dobu zkejsneme.

Hoši jdou po chodbě na stanici Spojené Ameriky.
LISTER: Čím se tu zabejvali?
KRYTON: Éhh, podle všeho testovali lék na zlo, pane.
RIMMER: Na zlo? Ale zlo se vyléčit nedá, to je absurdní. Co dělali? Rozdávali tuby s mastičkou? Vetřete do čelních laloků, když si přijdete psychotičtí?
LISTER: Nikdy jsem na zlo moc nevěřil.
KOCOUR: Zkus někdy inhalovat svý fusekle.
LISTER: No dobře, lidi dělaj příšerný věci, ale tím nejsou zlí. Jen mentálně šíblí.
RIMMER: Netušil jsem, že jsi ten problém studoval. „Mentálně šíblí“, asi mám mezery ve vzdělání. Chceš říct psychopati?
KRYTON: Mm. Všichni psychopati nezabíjejí.
RIMMER: Že ne?
KRYTON: Většině psychopatů chybí empatie vůči druhým a nemají výčitky, ale zpravidla nezpůsobí tělesnou újmu.
KOCOUR: A co teda dělaj?
KRYTON: No, často jsou bankéři. Jiní jsou řediteli, podnikateli, právníky, dokonce politiky. Jedinci, bažící po mocenských postech a výhodách, které skýtají.
LISTER: Ten lék na zlo, Krytone, na kom ho testovali?
RIMMER: Myslíš, že je tu nával šílenců, co trojčí, křičí a bodají do lidí?
LISTER: Jako bys líčil mou školu.
RIMMER: Všechny bazukoidy odjistit a připravit k palbě.
KRYTON: Ty zůstaly na Červeném trpaslíku.
RIMMER: Máme vůbec nějakou zbraň?
KRYTON: Jen vaší sponkovačku.
RIMMER: Naplň ji.

Vstupují do centrální místnosti základny. V jedné stěně jsou vestavěny čtyři kryoboxy.
LISTER: Hele! Kryoboxy. Koukejte.
LISTER utírá prach z kryoboxů.
RIMMER (čte): Vlad Napichovač: vyléčen. Josef Stalin: vyléčen.
KOCOUR (čte): Messalina: vyléčena.
LISTER (čte): Adolf Hitler: vyléčen.
KRYTON (čte z pátého kryoboxu za rohem): Rupert Murdoch: nereaguje na léčbu.
KOCOUR: Hitler? Není mrtvej? Neumřel při stanování?
RIMMER: Byl v Berlíně, ty trdlo, v hlavním stanu. Otrávil partnerku a zastřelil se.
KOCOUR: He, stanování je na hlavu!
LISTER: Tyhle lidi z dávný historie, odkud je sebrali?
KRYTON: Podle všeho vypátrali jejich potomky a pak s pomocí regresní technologie DNA postupovali zpět po rodové linii cestou jejich mitochondriální DNA a znovu je stvořili.
LISTER: Ale Hitler neměl děti. Jeho rodová linie skončila s ním.
RIMMER: Četl jsem knihu, která přišla s konspirační teorií, že na konci druhé světové války zabil Hitler svou ženu a dvojníka, aby to vypadalo, že spáchal sebevraždu. Pak odjel do Argentiny v ukradené ponorce, s uměleckými poklady uloupenými v evropských muzeích.
LISTER: Hitler. Co se vo něm eště nedovíme!
RIMMER: Psali tam, že v Argentině pak zplodil děti.
KRYTON: Už dlouho vládne přesvědčení, že vzpomínky jsou zakódované v DNA, pane, a předávány po rodové linii. Tím se vysvětluje, proč mají lidé zdánlivě nevysvětlitelné fobie.
RIMMER: Třeba?
KRYTON: Strach z krys, pane.
RIMMER: Strach z krys; potomci, pozor na dýmějový mor.
KRYTON: Přesně tak.
KOCOUR: Strach z klaunů!
LISTER: Potomci, pozor na divný baviče dětí, můžou bejt nebezpečný.
KOCOUR: Kdo je ta Messalina?
KRYTON: Třetí choť římského císaře Claudia. Možná nejzpustlejší, nejkrutější a nejvražednější nymfomanka v dějinách.
KOCOUR: To není špatný!
LISTER: Sotva někdy žili narušenější a vyšinutější lidi. Jsou horší než fandové Dinama Bukurešť.
RIMMER: A jak ty lidi vyléčili?
KRYTON: Lidem, co jsou zlí, těm vadný gen často vypne empatii.
LISTER: Takže jim ji zase zapnou jako světlo? Tak snadný to je?
KOCOUR: Zapnout světlo není snadný. Nikdy se netrefím napoprvé.
RIMMER: Tady je další kryobox: profesor Shaul Telford.
LISTER: Možná že nám pomůže.
KRYTON: Navrhuji profesora rozmrazit a zeptat se ho, na opravu pomocné rakety.
LISTER (Dívá se do TELFORDOVA kryoboxu.): Tenhle je prázdnej.
Chodbou přijede muž na invalidním vozíku v bílém lékařském plášti – profesor TELFORD.
TELFORD: Ovšemže je. Dobrý den, pánové. Váš přílet automaticky přepnul kryoboxy na rozmrazovací režim.
RIMMER: Počkat, když jste řekl „automaticky přepnul kryoboxy“, myslel jste všechny kryoboxy?
TELFORD: Nemáte se čeho bát. Moji pacienti byli vyléčeni před mnoha staletími. Pojďte, přisedněte ke stolu.

V jídelně sedí naše posádka u stolu plného exotických pochoutek společně s TELFORDEM, HITLEREM, STALINEM a MESSALINOU.
TELFORD: Dovolte, abych vás představil. Josef Stalin.
STALIN: Privjét. Říkejte mi Joe.
TELFORD: Adolf Hitler.
HITLER: Pro vás jen Dolfi. Ne mein Führer, to bylo kdysi.
TELFORD: Messalina.
MESSALINA: Pro vás… kdykoli.
HITLER (Směje se.): Je to veselá kopa. Je tak milé, že máme hosty. Víno? Budu vám dělat Mutter. A teď chuťovky? Pumprnyklové jednohubky? Jsou z mrazáku. Dělal jsem je sám. Granatenfrucht?
Vezme granátové jablko, zuby naznačí odjištění pojistky a hodí jej LISTEROVI.
Oba kolegové diktátoři – STALIN i HITLER – jsou smíchy bez sebe.
STALIN: Hahahahaha. To je vtipálek. Hehe.
MESSALINA: A musíte ochutnat jeho zákusky. Dolfy peče vskutku božské věnečky.
HITLER: Prosím tě, Mesí! Přivádíš mě do rozpaků, je hrozná.
Přichází VLAD Napichovač. Sedá si vedle KOCOURA.
VLAD: Promiňte, že jdu pozdě. Je tady volno?
KOCOUR: Jasně.
VLAD: Jsem Vlad Napichovač.
KOCOUR: Áá, jste tu sám, nebo je tu i paní Napichovačka?
VLAD se směje.
LISTER (k TELFORDOVI): A co všichni ostatní vědci? Řek bych, že jste tady nebyl sám.
TELFORD: Před mnoha lety poslali oddíl zvláštního určení, aby nás zlikvidoval. A my… Společnými silami se nám podařilo přežít.
RIMMER: Proč měli zájem vás zlikvidovat?
HITLER: Lék proti zlu by znamenal konec války.
STALIN: A konec války by znamenal konec zbrojního průmyslu.
MESSALINA: A ztráty v trilionech librodolarů.
HITLER: První svět by stagnoval.
MESSALINA: Ekonomika Druhého a Třetího světa by vzkvétala.
STALIN: Nebylo by koho vykořisťovat.
VLAD: Společnost by už nefungovala. (Kousne si do špízu.)
TELFORD: Nemohli si dovolit, aby zlo bylo vymýceno, tak nás tu zanechali bez naděje vrátit se na Zemi.
HITLER: Tak už dost, pojďme jíst. Máme plno práce. Po obědě vám musíme ukázat naše inženýrské oddělení. Ale předtím si… Připijme na nové přátele.
MESSALINA, STALIN, TELFORD, VLAD (najednou): Na nové přátele!
LISTER, KOCOUR, KRYTON, RIMMER (společně, o něco méně nadšeně): Na nové přátele!
HITLER se postaví a vytáhne chytrý telefon.
HITLER: Selfíčko!

LISTER opravuje pomocnou raketu, zkrátka něco montuje. Přichází za ním HITLER. Nese podnos s šálkem čaje.
HITLER: Čaj? Nebo jak říkáte vy Angličané: Je libo šálek dobrého čaje?
Položí podnos na stůl, ale ruku nechá nahoře v typickém pozdravu Třetí říše. Když si toho LISTER všimne, rychle ji dá dolů.
LISTER: Ách, děkuju, ne.
HITLER: Snad ti nebude fadit, že to říkám, ale strašně obdivuju tvou bundu. Kdes ji koupil? V Londýně? Paříži? V New Yorku?
LISTER: Koupil jsem ji v second-handu na Mimasu a pak si ji sám pomaloval.
HITLER: Nein, no ne. Zacházíš úchvatně s barvami. A ty, syté barvy, abys dal vyniknout alternativnímu duchu díla jsou tak… šik a zábavné.
LISTER: Vo to mi šlo.
HITLER: Je to tak působivé! Studovals to?
LISTER: Jo.
HITLER: To snad ne! Taky jsem studoval umění! Tedy hlásil jsem se, ale nefsali mě.
LISTER: Asi jsi nezkonil dost zkoušek.
HITLER se zasměje.
LISTER: Pořád maluješ?
HITLER: Moc ne od mé reinkarnace. Snažím se prozkoumat jiné stránky své osobnosti. Teď hraju na kytaru.
LISTER: To snad ne. Taky hraju.
HITLER: To si děláš kozy! Měli bychom si zajamovat.
LISTER: Jó, možná.
HITLER: Čekáš, až ti to zaschne? Co třeba hned?
LISTER: Nemůžu s tebou jamovat?
HITLER: Protože jsem Hitler, že? Uznávám, že jsem byl zloun. Ale byla to nemoc, teď jsem vyléšený, opravdu. Jak se to říká? Mýlit se je lidské, odpouštět božské.
LISTER: Nemůžu s tebou jamovat, protože nemám kytaru.
HITLER: Mám v ubikaci fůru kytar!
HITLER ukáže pankáče oběma rukama.

KOCOUR také pracuje. Přerovnává na chodbě nějaké součástky, když za ním přijde MESSALINA.
MESSALINA: Ahoj. U oběda jsme si moc nepopovídali, tak jsem donesla trochu mléka.
KOCOUR: He. Vo tom neuvažujte, lady. Vím dobře vo vašich vražednejch, travičskejch, nymfosvádivejch móresech. Takže vám řikám rovnou. Tohle je nedostupný.
MESSALINA: Dobrá.
KOCOUR: Vím, že to pro vás bude peklo. Jako když máváte šťavnatým steakem před vyhládlým pitbulem. Ale budete se muset smířit s tím, že ať to chcete sebevíc, nedostanete to, jasný?
MESSALINA: To je v pořádku.
KOCOUR: Teď se dám do práce. To znamená, že se můžu hodně vohejbat. Možná se dokonce zpotím a budu si muset svlíct košili. Jestli k tomu dojde, radím vám, ať si spíchnete ňákej bryndák na sliny. Jinak se budete klouzat a smekat po celý stanici. Hehehe.
MESSALINA: Podívej, nemusíš mít strach, protože o tebe vážně nemám zájem.
KOCOUR: Nemáte zájem?
MESSALINA: Ne.
KOCOUR: Vo mě?
MESSALINA: Ani v nejmenším.
KOCOUR: Mluvíte vo mně?
MESSALINA: Zkrátka nejsi můj typ.
KOCOUR: Nejsem váš typ? Každej typ je váš typ. Váš typ je každej typ! Jak to, že já ne?!
MESSALINA: Zkrátka mě… nerajcuješ.
KOCOUR: Nerajcuju? Víte co, lady? Měli pravdu. Jste fakt blázen.
MESSALINA: Mm.
KOCOUR odchází s brekem.

LISTER s HITLEREM hrají ve střední sekci Kosmiku na kytary.
LISTER + HITLER (zpívají): Rád se toulám a vandruju po stezkách horských. A jak tak jdu, rád zpívám si s ruksakem na zádech.
LISTER: Valdarý!
HITLER: Valdarý!
LISTER: Valdará!
HITLER: Valdará!

LISTER: Valdarý!
HITLER: Valdarý!
LISTER + HITLER: Valdará ha ha ha ha ha…
LISTER: Valdarý!
HITLER: Valdarý!
LISTER: Valdará!
HITLER: Valdará!
LISTER + HITLER: Jó, s ruksakem na zádech!
Chvíli jamují na kytaru, pak LISTER znova začíná zpívat.
LISTER: S ruksakem na zádech!
LISTER + HITLER: Rád se toulám a vandruju po stezkách horských, a jak tak jdu, rád zpívám si s ruksakem na zádech.
LISTER: Valdarý!
HITLER: Valdarý!
LISTER: Valdará!
HITLER: Valdará!
LISTER: Valdarý!
HITLER: Valdarý!
LISTER + HITLER: Valdará ha ha ha ha ha…
LISTER: Valdarý!
HITLER: Valdarý!
LISTER: Valdará!
HITLER: Valdará!
LISTER + HITLER: S ruksakem na zádééééééééééééééééééééééch!
Do Kosmiku přicházejí RIMMER, KOCOUR a KRYTON.
HITLER: Díky, hluboký vesmíre!
RIMMER (Ukazuje směrem ke kokpitu.): Listere, na slovíčko.

Kokpit Kosmiku. Hoši z Trpaslíka mají poradu.
RIMMER: Jamovat s Hitlerem! Myslíš, že je to v pořádku? Nevidíš, o co mu jde? Ani nemrkneš, a budeš s ním hrát v padacích mostech Svět paří nám.
LISTER: Myslel jsem, že je to pro dobrou věc.
RIMMER: Pro dobrou věc? Hrát soft rock s tím, kdo zavinil druhou světovou válku?
KOCOUR: Hrát soft rock? To nikdy nedělá dobrotu.
KRYTON: Pánové, na takové debaty není čas! Mám špatnou zprávu. Detekovali jsme protoplanetu, která se srazí s tímto měsícem nejvýš do deseti hodin.
KOCOUR: Vypadnem hned po té písečné bouři.
LISTER: A co Hitler a vostatní? Půjdou s náma?
KOCOUR: Myslím, že fašounsko-diktátorskou sekci máme vobsazenou.
RIMMER: Oni o protoplanetě nic nevědí. Pomocná raketa je opravená, mizíme odsud, jen co ustane písečná bouře, kolem třetí ráno.
LISTER: Navrhuješ, abysme vocaď vodešli a nechali je tu umřít?
RIMMER: Ne, navrhuju odsud zdrhnout a nechat je tu umřít.
LISTER: Ale to je nemravný. To se nedělá, vyléčený, nevyléčený.
KRYTON: Je to etické dilema, to uznávám.
RIMMER: Ve tři letíme. Zlouny nebereme. Bez debaty.
LISTER: A co profesor Telford?
RIMMER: Kromě Telforda.
LISTER: Ale bez vostatních nepůjde.
RIMMER: Tak ho tu necháme. Vlastně, nechme ho tu taky. Muset všude na Trpaslíku nainstalovat hromadu ramp, to by byla strašná pruda. A proč by měl mít velký záchod s luxusní červenou šňůrkou jen pro sebe?
LISTER: Rimmere, když je tady necháme, tak nejsme lepší, než voni.
KRYTON: Znamená to, že se sami dopouštíme zlého skutku.
LISTER: Vemem je všechny. Řeknu jim, že ve tři letíme. Cejtim se nějak divně, jako bych byl zdro… (Najednou omdlí.)
KOCOUR: Co to chtěl asi říct?
KRYTON: Myslíte, že to mohlo být „zdrogovaný“?
KOCOUR: Asi jsem zdrogo-vanéj… (Také omdlí.)
RIMMER: Co se děje? Co budeme dělat?
KRYTON: Ehh, nevím, zda můžu pomoct, pane. Asi mám nabouraný pevný disk a právě někdo zavírá mé soubory a spouští nucené vypnutí… (Vypne se.)
RIMMER: Jsem na řadě? (Je na řadě! Jeho obraz se stáhne do holosrdce, které spadne na podlahu.)

RIMMER se probouzí v úplné tmě.
RIMMER: Kde to jsem? Co je tohle? (Najde zapalovač a zapálí jej. Zjistí, že je v malém uzavřeném prostoru – možná rakvi. Na zapalovači je nápis.) A. Hitler. Pohřbil mě zaživa. Pomoc! Pomoc! To je zlý sen. Toho jsem se vždycky bál, že mě pohřbí zaživa. Není nic horšího než být pohřben zaživa. Co může být horší než tohle? (Zahodí zapalovač a rakev ihned začne hořet.) Ááá!

LISTER se probouzí a je připoután k lůžku.
LISTER: Co se děje?
Na displeji se objeví nápis „Automatická kastrace spuštěna“ a trefný obrázek nůžek. Podobně jako ve filmu Goldfinger se spustí laser, který se začne po lůžku pomalu přibližovat k LISTEROVĚ rozkroku.
LISTER: Co? Ne! Nejsou vyléčený!

KOCOUR je zavřen v malé místnosti, která se naplňuje vodou.
KOCOUR: Co je to? Nesnáším vodu! Mý šaty, ty se dávaj do čistírny. Pomóc!

KRYTONOVA hlava je nabodnutá na násadě od koštěte.
KRYTON: Haló? Nemám paže. Jak budu moct někdy ještě vytírat?

LISTER si vyndá z boty nůž a podaří se mu přeřezat provazy.
RIMMER alespoň udupe požár, který založil.
KRYTONOVO bezhlavé tělo mezitím bloudí chodbou a naráží do všeho možného, dokud ho nenajde osvobozený LISTER.
LISTER: Krytone! Co ti to udělali? Kde máš hlavu? (KRYTON něco zmateně ukazuje rukama.) Znakový řeči nerozumim. (KRYTON znakuje znovu, ale pomaleji.) Nemá cenu ukazovat pomalejc, já znakový řeči nerozumim, přeskočilo ti? Pojď, najdeme vostatní. (KRYTON ukazuje na bezhlavý krk.) A tvou hlavu.
Odcházejí. Za chvilku se jim podaří najít KRYTONOVU hlavu.
KRYTON (hlava): Ach, pane, díky bohu!

Na poslední chvíli najdou KOCOURA, který se už topí. Poté co ho vysvobodí, je KRYTON s psychoskenem vede k RIMMEROVI.
KRYTON: Tudy!
LISTER: Rimmere! Rimmere! Pšt! Poslouchejte.
Z odpadkového kontejneru zaslechnou volání o pomoc.
RIMMER: Pomoc!
LISTER: Hodili ho do odpadního kontejneru.
KOCOUR: Ne! Už to vypadalo, že tenhle den je jen samá hrůza. A pak přijde tohle!
LISTER: Musíme ho dostat ven.
KOCOUR: Ven? Zbláznil ses? Necháme ho tam.
LISTER: Je tam zamčenej. Nezpotíš se hrůzou, jen když na to pomyslíš?
KOCOUR: Ne, já tam nejsem.
LISTER: Ale kdybys tam byl, jak by ses cejtil, bejt Rimmerem?
KOCOUR: Hnusně.
LISTER: Otevři to.
KRYTON (Čte kód pro otevření, který následně zadá do terminálu odpadní jednotky.): 22-89-62
Kontejner vyjede ven. LISTER ho otevře, vyvalí se kouř a pak vyleze i RIMMER.
RIMMER: To je naposledy, co jsem uvěřil psychopatovi.

V centrální místnosti sedí TELFORD na svém kolečkovém křesle. Je v bezvědomí.
KRYTON: Je v bezvědomí, dostal ránu do hlavy. Mohli jsme útočníka vyrušit.
LISTER vpíchne TELFORDOVI lék proti bolesti. Přicházejí všichni zlouni (kromě Murdocha).
HITLER: Všude jsme fás hledali. Co se stalo Telfordovi?
KRYTON (afektovaně): Byl napaden!!!
RIMMER: A není jediný.
LISTER: Rimmer byl v kontejneru, Kocour ve vodní nádrži, mě málem ufikli nádobíčko a Kryton se probral s hlavou na kůlu.
HITLER: Kdo to mohl udělat?
RIMMER (ironicky): To je mi ale záhada.
VLAD: Myslíte, že v tom jedeme?
RIMMER (Ukazuje na KRYTONA.): Jeho hlavu našli napíchnutou na kůlu.
VLAD: Když je něčí hlava napíchnutá na kůlu, může za to Vlad Napichovač?
LISTER: Přiznejme si, že toho máš na triku víc.
VLAD: Čtyři nebo pět tisíc chyb, a pořád je to s váma.
RIMMER: Ten, kdo mě pohřbil zaživa, tam nechal tohle. (Ukáže zapalovač.) A. Hitler. (Postaví zapalovač na stůl.)
HITLER: Myslíš, že je můj?
RIMMER (ironicky): Napadlo mě to.
HITLER: Není možné, že je Alan Hitler? Nebo Albert Hitler? A i kdyby to měl být Adolf, ještě to neznamená, že je můj. (Podívá se na zapalovač.) Počkat, je můj. Kdo mi ukradl zapalovač?
STALIN: Takže co teď?
LISTER: Nejmíň jeden z vás není vyléčenej. Musíme zjistit kdo a vyléčit ho.
RIMMER: Jak?
KRYTON: Uděláme psychopatograf. Tak zjistíme, kdo je ten pomatenec.
MESSALINA: Okamžik, jak můžeme vědět, že to není někdo z vás?
RIMMER: To jsem se pohřbil sám?
LISTER: A já bych dal sbohem nejlepším kamarádům?
VLAD: Všichni se nechají vyšetřit.

Záběr na základnu.
Všichni stojí okolo velkého ovládacího panelu v centrální místnosti.
KRYTON: Můžeme začít, pane. Spouštím sken. Skenuji všechny mozky.
Sken se spustí. Celou místností probíhá bílé světlo.
KOCOUR: Já vím, na koho si vsadím. „Ne-raj-cuješ mě.“ Není divu, že tě nevyléčili.
Z panelu vyjede papír. LISTER jej předá KRYTONOVI.
LISTER: Tak co?
KRYTON: Skutečně je mezi námi psychopat. Podle psychopatografu vykazuje všechny typické znaky: výrazně sníženou empatii, nepřítomnost výčitek a velkou porci samolibosti.
KOCOUR: Já to věděl! Kterej z nich to je?
KRYTON: Jste to vy, pane.
KOCOUR: Co?
KRYTON: Tady stojí, že jste psychopat.
KOCOUR: Ukaž mi to. (Sebere KRYTONOVI papír. Čte.) Marnivý, povrchní, sebestředný, do sebe zahleděný, lhostejný k citům druhých, narcistický a egoistický? Jak to, že tam nenapsali „hezký“?!
LISTER: Psychopat možná je, Krytone, ale ne ten typ, co vraždí.
KRYTON: Moment, leze ještě něco.
KOCOUR: Určitě je to omluva za to, že tam nenapsali „hezký“.
KRYTON (Čte z druhého papíru.): Jsou tu dva psychopati. První je pan Kocour a druhý je… Je to profesor Telford.
TELFORD stojí ve dveřích s nabitou zbraní.
KOCOUR: Hele! Jak to, že chodí? Vždyť byl na vozejku!
LISTER: Jasně, fingoval to.
TELFORD stiskne tlačítko na dálkovém ovládání a všichni zlouni s trhanými pohyby odejdou.
LISTER: Jsou to droidi.
KRYTON (k TELFORDOVI): A kdo jste vy?
TELFORD: Spojená Amerika, šéf výzkumu a vývoje. Byl jsem neurovědec. Naboural jsem se do mozku celým populacím a přiměl je, aby se vzájemně napadaly, než mě zatkli a popravili.
KRYTON: Byl jste pacient. Jediný pacient. Oni byli vědci a chtěli vás vyléčit.
TELFORD: Jistěže ano. Nepřišlo vám trochu divné, že se Hitler ve skutečnosti nijak zvlášť Hitlerovi nepodobal? Byl to android a neurovědec fyzicky totožný se svým stvořitelem profesorem Johnem Asquitem. Přepsal jsem jeho program.
LISTER: Jednu věc nechápu. Proč jste před chvílí nezdrhnul?
TELFORD: Zkusil jsem to, ale Kosmik nenastartoval. Musí mít nějakou speciální zážehovou sekvenci? Jakou?
LISTER: Áá! Takže nikam nemůžete bez nás.
TELFORD: Potřebuju jen jednoho. Vy ostatní zemřete. (Ukáže na KOCOURA.) Ty!
KOCOUR: Kdo? Já?
TELFORD: Nejsi loajální. Kočka není věrná nikomu kromě sebe. Přidej se ke mně.
LISTER: Kašlu na to, co říká ten blbej psychograf. Jsme parta, kluci z Trpaslíka!
Všichni zamávají rukama jako v epizodě Démoni a andělé.
KOCOUR: Joó!
LISTER: Nikdo nebude přebíhat na druhou stranu.
KOCOUR: E-e!
TELFORD: Dám ti všechno, co budeš chtít.
KOCOUR: To zní dobře! (Přejde k TELFORDOVI.)
LISTER: Kocoure, člověče!
KOCOUR: Jsem kočka. Je to moje přirozenost. Nemůžu si pomoct. Slyšels ho. Neumím bejt věrnej.
KRYTON: V tom případě, proč být na jeho straně, buďte na naší.
KOCOUR: Tak jo. (Vrátí se ke svým přátelům.)
TELFORD: Dám ti všechno, po čem tvé srdce touží, když se přidáš ke mně a ukážeš mi, jak se vaše loď startuje.
KOCOUR: Platí. (Jde zpět k TELFORDOVI.)
LISTER: Dám ti všechno, po čem tvý srdce touží, plus speciální tajný překvapení, když se přidáš k nám.
KOCOUR: Miluju tajný překvápka! (… a zase zpátky)
TELFORD: Tihle ti nic nedají, protože budou za chviličku všichni mrtví. Dokážu ti to tím, že je zabiju, jednoho po druhém.
KOCOUR (vážně): Počkejte! Jsem s váma! Udělám to sám. Mmm? (… a znovu k TELFORDOVI.)
TELFORD: Můžu ti věřit? Můžu? Vážně? (Míří na KOCOURA zbraní.)
KOCOUR: Jsem psychopat, ne? Voba jsme. Co víc chcete?
TELFORD podá KOCOUROVI zbraň. Ten ho bez mrknutí oka střelí do hlavy.
KOCOUR: Mám hlad, jdeme.
LISTER: Tys ho zastřelil?
KOCOUR: Jakej byl tenhle pokrovej vobyčej?
LISTER: Je to pokrovej vobličej.
KOCOUR: Stačí vědět, jak ho udělat, ne to říkat.
KOCOUR foukne do hlavně a s úsměvem odchází…

 

Hráli:
Rimmer: Chris Barrie – Kamil Halbich
Lister: Craig Charles – Martin Sobotka
Kocour: Danny John-Jules – Miroslav Vladyka
Kryton: Robert Llewellyn – Zdeněk Dušek
Telford: Adrian Lukis – Jan Szymik
Hitler: Ryan Gage – Jan Maxián
Messalina: Chloe Hawkins – Kateřina Peřinová
Stalin: Callum Coates – Michal Gulyáš
Vlad Napichovač: Phillipe Spall – Petr Gelnar

Casting: Linda Glover
Inspicient: Rebecca Hewitt-Brown
Asistent správy studia: Callum Taylor
Pomocník: Tom Mair
Hlavní účetní: Jonathan Merrell
Produkční účetní: Kelly Johnson
Produkční koordinátorka: Ema Guilbert
Právní a obchodní služby: Kerry Kyriacou
Asistent skriptu: Luke Richardson
Skript: Stephanie Rose
Mix obrazu: Sarah Giles-Harling
Manažeři studia: Sarah McGettigan, Naomi Dulake
Umělecký režisér: Tristan Peatfield
Grafický designér: Matthew Clarke
Nákupčí rekvizit: Emma Wicks
Rekvizity: Brian Hampton
Oděvní rekvizity: James Donovan
Záložní rekvizity: Karl McGovern
Poradce rekvizitárny: Paul de Csernatony
SFX: Paul Fulton
Protetický designér: Neill Gorton
SFX protetická výroba: Kate Walshe
Protetické masky: Floris Schuller
Maskéři: Martine Randall, Linda Wilson
Kontrola kostýmů: Kat Cappellazzi
Záložní kostýmy: Lauren Kilcar
Zvuková technika: Rikki Hanson, Richard Pilcher
Hlavní osvětlovač: Colin Thwaites
Asistent osvětlovače: Darren Harvey
Elektrikář: Nick Dale
Operátor osvětlení: Ziggy Jacobs-Wyburn
Operátoři kamery: Ian Adrian, Alison Banham, Jono Tomes
1. asistenti kamery: Jason Cuddy, Tom Lane
2. asistent kamery: Charlotte Scott-Gray
Asistent editora & DIT: Chris Ricketts
Dohled nad postprodukcí: Chelsea Chandler
Online editoři: Barney Jordan
Mix dabingu: Tom Corbett
Kolorista: Perry Gibbs
Dohled nad VFX: Howard Jones
Editor scénáře: Andrew Ellard
Hudba: Howard Goodall
Zvuk: Keith Nixon
Dohled nad kamerou: Trevelyan Oliver
Manažer studia: Matt Bell
Masky: Vanessa White
Kostýmy: Howard Burden
Výroba: Dan Kay
Produkční designér: Keith Dunne
Editor: Peter H. Oliver
Kamera: Ed Moore
Výkonný producent pro UKTV: Simon Lupton
Výkonní producenti: Doug Naylor, Henry Normal
Producenti: Richard Naylor, Kerry Waddell
Režie: Doug Naylor

České znění připravili:
Překlad: Helena Rejžková
Dramaturgie: Petr Šaroch
Mistr zvuku: Zdeněk Dušek
Asistentka režie: Hana Somolová
Vedoucí produkce: Barbora Petrů
Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková
Vedoucí realizace: Pavel Fuchs
Hudební režie: Jan Maxián
Dialogy a režie českého znění: Janoš Vaculík

Vyrobila Grant Naylor Productions a Baby Cow Productions pro UKTV.

© UKTV Media Limited MMXVII
© Česká televize 2017

1 komentář

  1. hecky
    27.5.2019 10:46

    pro mě stejně jako v serii 11 je prvni dil nemastny neslany, takovy restart.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *