Citrony (Lemons) – scénář

LISTER si v ubikaci na plotýnce opéká maso. Když ho dá na talíř a chystá se ho dochutit sojovkou, vtrhne dovnitř KOCOUR.
KOCOUR: Hned všeho nech, brácho! Máme v laborce turnaj v crazy golfu. Bude to fakt maso!
LISTER: Lepší maso nemáš!
KOCOUR: Tos ještě neviděl hřiště. Je senzační – nejlepší jamka je čtvrtá (živě při tom gestikuluje), nad pitevním stolem. Vanovej zvedák tě vytáhne k týčku, hřiště ohraničený podsedákama. Drive musíš odpálit přes náplati na puchejře mezi dvě misky na ledviny. Pak přímej úder do cvičnýho rekta pro studenty medicíny.
LISTER: Teď ne, nevidíš, že vařim?
KOCOUR: Stejk? Vepřovej?
LISTER: Našel jsem mrazák na Béčku, vedle Krytonovy ubikace.
KOCOUR: Zbude i pro mě?
LISTER: Jenom jeden stejk, kotleta a žebírko.
KOCOUR chňapne po talíři.
KOCOUR: Jo super, akorát! Tak zatim! (Odchází s talířem pryč a ukusuje z masa) To vepřový je fakt mňamka! (Pak se ještě vrátí do dveří) Možná bude chtít trošku sojovky!
KOCOUR odtančí, LISTER si cvakne sojovky.

Pohled na Trpaslíka z boku.

LISTER sedí v řídící místnosti s nohama na hlavním panelu, v puse prst a čte knihu. Přichází RIMMER.
RIMMER: Listere, chtěl jsem ti říct – (zarazí se) knihy? Ty už zase čteš, viď? Říkal jsem ti aspoň tisíckrát – nečti, plete ti to hlavu. To je, jako bys dal křečkovi zvyklému na malé kolečko, klíčky od Aston Martina. Začnou se dít šílenosti.
RIMMER se posadí.
LISTER (s klidným výrazem): To mám do kurzu robotiky. Musim to přečíst. Přijde ti, že jseš k ničemu. Takovýmu Mozartovi bylo teprve 5, když napsal Zatřpyť se hvězdičko. Já se do pěti ani nenaučil chodit na záchod.
RIMMER (otočí hlavu směrem k LISTERovi): Doteď ti to moc nejde.
LISTER: Jaktože jsou ty lidi tak skvělý? Vem si Shakespeara. Jeho psaní sice nehovim, ale byl to fakt borec. Hry, básně a celá hromada hlášek. ‘Pivo je pamlsek králů’ – úžasnej výrok.
RIMMER: Opravdu je to úžasný výrok?
LISTER: No, jasně, že jo! Já to řikám pořád – pivo je pamlsek králů! Je to supr hláška. Miluju ten výrok. Ten Shakespeare, to se musí nechat, fakt uměl skvěle zahlásit.
RIMMER (znechuceně): To snad vymyslí každý.
LISTER: V pěkný kaši – to je další jeho perla. V pěkný kaši. Neni to vymakaný? Víš, co to znamená? Stejně nadranc, jako brambory rozmačkaný a rozmíchaný s mlíkem v kastrólu.
RIMMER: Ale jak máme vědět, co ukrýval kastrol na kaši v 16. století? A jak to souvisí s našimi nekašovitými životy v hlubokém vesmíru? Kdy už lidem dojde – Shakespeare, ten dohrál?! Kolik peněz ten chlap vytřískal z pár trapných výroků a špatného sestřihu?
LISTER: Špatnýho sestřihu?
RIMMER: Neříkej mi, že sis nevšiml té hrůzy na hlavě? Ale že měl pár hitových výroků, tak mu to projde.
LISTER: Co ti vadí na jeho sestřihu?
RIMMER: Ta jeho holodeka.
LISTER: Holo – co?
RIMMER: Pleška a deka – holodeka. Vepředu koleno a v zadu deka. Styděl bych se s ním vyjít mezi lidi.
V pozadí vchází KRYTON, LISTER se za ním ohlíží.
KRYTON: Pánové, vskutku neskutečná zpráva!
RIMMER: Někdo umřel a zanechal ti mop?
KRYTON: Pane, projevte mi trochu uznání! Už nejsem ten prostinký úklidový droid jako dřív. Vypracoval jsem se v něco důmyslnějšího, a – smím-li to tak říct – nadřazeného (Tváří se při tom hrozně důležitě)
RIMMER se nejdřív s pokývnutím zamyslí a pak ukáže na jedno místo.
RIMMER: Flek!
KRYTON běží k onomu místu, aby flek zkontroloval. Tak se to opakuje po zbytek scény.
LISTER: Čmouha!
RIMMER: Skvrna!
LISTER: Smítko!
RIMMER a LISTER: Sliz!
KRYTON: Ó, sliz!

Čelní pohled na Trpaslíka ve vesmíru.

Všichni stojí v LISTERově ubikaci, LISTER pije pivo. Vpravo je několik folií svázaných krabic s nápisem “Omlazovací sprcha”.
KRYTON: Objevil jsem několik krabic a našel tohle.
RIMMER: Co je to?
KRYTON: To je omlazující sprcha, pane. Přetočí vám genom a vrátí tělo do jakéhokoli bodu v jeho minulosti. Vynese vás znovu na vrchol fyzických sil!
KOCOUR: Tý brďo, neni to skvělý? Můžu zpátky do minulýho čtvrtka!
RIMMER: Eh..! (ukazuje na krabice a jde k nim, pak si klekne)
LISTER: Co?
RIMMER: Je švédská.
LISTER: No a?
RIMMER: Je rozložená, vyžaduje montáž. Musíme ji sestavit sami.
KOCOUR (čte nápis na krabici): S imbusovým klíčem a křížovým šroubovákem trvá montáž necelé tři hodiny.
RIMMER: To znamená švédsky týden.

Následuje scéna, kde všechno rozbalí, prohlížejí, montují… Na konci vidíme sprchu, která vypadá poněkud… jinak, než ta na obrázku. Neupraveně.
LISTER: Neni to zas takovej rozdíl.
KOCOUR (zvedne bílý pytlík): A co všechny ty díly, co jsme nepoužili? Zarovnávací konzola. Co, do háje, zarovnává?
LISTER: Hele, rozebrali jsme ten krám a zase složili nejmíň stokrát. Je zarovnaná, ne? Ve který části neni zarovnaná? Ani v jedný. Je v pohodě zarovnaná. Jdeme na to.
KOCOUR: Kdo ji vyzkouší?
RIMMER: Uhm, chce to někoho zcela bezvýznamného, Listy, tak pojď.
LISTER (přejde ke stolu): Tady možná něco bude: Kousky černýho plastu, kousky kovu, který se nezdaj důležitý, stará baterka (zahodí ji). Ale my potřebujeme něco organickýcho, živýho, pulsujícího životem!
KRYTON: Ach pane, a co vaše ponožky? (Vezme ponožky do kleští a nese je do sprchy) Ustupte všichni, nechte je projít.
RIMMER stojí u ovládacího pultu: Jdem na to. Teď omladím ponožky.
Z horní části sprchy se začnou linout červené paprsky všemi směry.
LISTER: Ty jó, paprsky.
RIMMER: Zalévají nás paprsky!
KRYTON: Nejsou zarovnané!
Všichni začnou postupně mizet.
KOCOUR: Na to byly ty zarovnávací konzole!

Les, samý strom, krásné prostředí… ve kterém se zhmotní posádka Trpaslíka. Lehce zmatená.
LISTER: Co se stalo? Kde to jsme?
RIMMER: Pitomé laciné švědské omlazující sprchy vyžadující montáž!
KOCOUR: Kam nás to, do pytle, poslala?
KRYTON: Bojím se, že jsme cestovali v čase, pánové.
KOCOUR: Já vám řikal, že ty bílý plastový krámy jsou důležitý.
Všichni se dají do chůze.
LISTER: Stromy… to může bejt Země!
RIMMER: Země…
KOCOUR: Pro vás je všechno Země. Vidíte pár stromů a je to Země. Jak víte, že to neni planeta plná nahejch kočičích bojovnic, co jen čekaj, až se s nima pomiluju?
RIMMER: A jak pravděpodobné to je?
KOCOUR: Kdyžs nikdy neměl sen, tak se ti nikdy žádnej nevyplnil.
KRYTON se zastaví, trochu zavrtí hlavou. Pak pokračují v cestě.
KRYTON: Jsme v zemi jménem Albion, pánové. Známější jako Británie. A píše se rok 23 po Kristu.
LISTER: 23 po Kristu? A nebyli tenkrát Britové magoři, co lítali modře potetovaný, do němoty zlískaný, rvali se, zvraceli a pak vytuhli?
KRYTON: Hm, tohle období hned tak neskončí, pane.
KOCOUR: Můžem tu zůstat.
LISTER: Musíme se vrátit na Trpaslíka a najít Kochanskou.
KRYTON: Žádný strach, pane. Mám tu dálkový ovladač pro návrat. (Mačká tlačítko jak šílený, ale nic se neděje) Vypadá to, že nefunguje.
RIMMER: Nechybí mu náhodou baterie? Osmivoltová, asi takhle velká? (Naznačí velikost rukou)
KRYTON uznale pokývne hned, jak se podívá, že ovladač opravdu nemá baterii.
RIMMER: Víte co? Vyrobíme si baterii.
KOCOUR: A z čeho? Ze stromu a mechu?
RIMMER Ne, z brambor. Dělali jsme to ve škole. Brambora, měděná mince a hřebík a máme jednovoltovou baterii. Až jich bude 8, spokojíme je, máme 8 voltů a vrátíme se domů.
KRYTON: V Británii v roce 23 brambory neměli a nebudou je mít do 16. století.
RIMMER (tváří se zamyšleně): Citróny. Úplně stejná baterie, ale s citrónem.
KRYTON: V Británii roku 23 po Kristu nemají ani citróny. Nebudou je mít až do 14. století.
KOCOUR: Už je blíž.
LISTER: A kde je náš nejbližší citron?
KRYTON: Napadá mě Indie.
RIMMER: Indie? Jak je to daleko?
KRYTON: Čtyři tisíce mil, pane. Svižným tempem tam dojdeme za půl roku.
LISTER a RIMMER společně s udiveným výrazem: Za půl roku?
LISTER naštvaně pokračuje v cestě: Nemůžu čekat.
KRYTON: Nemáme na výběr, jestli se chceme vrátit. (K RIMMERovi) Narovinu pane – jsme v pěkné kaši. Á, pane Listere, Indie je tímhle směrem (ukazuje na opačnou stranu, než šel LISTER)

Na mapě se postupně vyznačuje cesta, kudy kluci z Trpaslíka šli.

Tržiště, hraje indická hudba. Z uličky postupně vycházejí všichni čtyři. Jsou oblečení lehce po indicku (každý má něco na hlavě, většinou turban, jen KRYTON má na hlavě kapesník se zavázanými rohy) a poněkud špinaví. LISTER je i značně zarostlý. Ale kdo by po takové cestě nebyl, že?

LISTER: Hele, tržiště.

Postupně projdou tržištěm, až se zastaví u starší ženy.
KRYTON: Namaste. Mluvit cizí řečí? Cizinci rozumět?
ERIN: Hahaha, rozumím. Žila jsem v Albionu deset měsíčních cyklů, ale utekla jsem, když byla moje rodina s křikem vyvlečena z domu na obrovskou věž z proutí a tam obětována třem bohům – Teutatovi, Esovi a Taranidovi. Nejprve byli zardoušeni, potom byli upáleni a nakonec byli utopeni. Trojí smrt usmíření tří bohů. Pak druidové vypili jejich krev, snědli jejich maso a řekli, že úroda teď bude hojná.
LISTER: Jasně, nemáte citrony? To je ovoce. V Evropě na trhu ještě nejsou, ale vy je tu prej už máte.
Žena zatím vyndá mísu plnou citronů.
RIMMER radostně zajásá.
KRYTON: Citrony!
RIMMER: našli jsme je!
KOCOUR, KRYTON a RIMMER se radostně obejmou, když jim žena jeden podává.
KRYTON: Šli jsme z Albionu přes gálii, polovinu Říše římské, Persii a PArtii, všechno kvůli tomuto ovoci. (ukazuje na citron, který má ERIN v ruce)
ERIN: Tady tomuhle? Je slavné?
KOCOUR Ne, ne zrovna tohle. Hledáme citróny jako takový.
LISTER: Ušli jsme čtyři tisíce mil!
ERIN: Kolik jich chcete?
RIMMER: Osm.
ERIN: Osm? Prošli jste půlku známého světa kvůli osmi citronům?
RIMMER: Jistě, to je naprosto šílené. Dejte nám deset.
ERIN začne všem dávat citrony, ale trochu se přepočítá.
LISTER: Nemáte tašku?
ERIN: Co je to taška?
KRYTON: Tašky ještě nebyly vynalezeny. V roce 23 po Kristu mají bohatí mošny z vyrobené kožích kožek.
KOCOUR: A co dělali ostatní?
KRYTON: Upouštěli věci, pane.
LISTER: Tak co ještě – kromě novejch nohou?
RIMMER: Potřebujeme měď na kladnou elektrodu.
LISTER: Tak měď? Kde ji vezmeme?
RIMMER: Není Británie proslulá mědí?
KRYTON udělá pózu, která přímo křičí “Pane Bože, to je blb!”
LISTER: Ani náhodou!
KRYTON: Říkal jsem, ať si napíšeme seznam. Neříkal jsem to?
LISTER: Počkat! A nejsou měděný mince z mědi?
KOCOUR (radostně): Má pravdu! Myslím, že jsem to někde čet!
LISTER (ukáže minci): Tak to mámě měď.
KOCOUR udělá radostný taneček s citrony v ruce.
RIMMER: A pak pozinkované hřebíky.
LISTER (vyndá něco, co vypadá víc jako pilník na nehty, než břitva): A voholit!

Oholený LISTER, teď už jenom s turbanem na hlavě, přichází s RIMMERem ke stolu na tržišti, kde už čeká KRYTON s KOCOURem.
LISTER: Tadá!
KOCOUR: Čau!
LISTER: Nakonec jsem dostal sfaleritovou rudu u čínskýho kupce. (Pokládá hřebíky na stůl a sedají si)
KOCOUR: Tři neděle sháníš pár hřebíků? Všechno je tady tak primitivní!
KRYTON: Nezapomeňte, že spoustu věcí teprve objeví. V roce 23 po Kristu ještě věřili, že Země je placatá, že Tourettův syndrom a epilepsie je dílem démonů. A voli měli ve společnosti vyšší postavení, než žena.
KOCOUR: Kde udělali volil chybu? Vždyť měli všechno a zahodili to.
KRYTON: Věděli jste také, že fialová barva je luxusní zboží? Získává se z mušlí a mohou si ji dovolit jen bohatí.
LISTER: Fialová barva? A proč prostě nesmíchaj červenou a modrou?
KRYTON: To ještě neobjevili, pane.
LISTER: Fakt ne? Jéžiši!
Najednou se otočí za nimi sedící osoba – dlouhé hnědé vlasy, plnovous, asi tak 23 let…
OSOBA: Ano?
LISTER (otočí se k němu): Co?
Chvilku se na sebe dívají, co se to děje.
OSOBA: Ano?
LISTER: Já, jenom – bavim se tady s kámošema.
OSOBA: Omlouvám se.
Všichni se otočí zpět.
LISTER: Né, to je v pohodě.
Kluci dají hlavy blíž k sobě, LISTER trochu ztiší hlas.
LISTER: To snad né!
RIMMER (vytahuje krk směrem k osobě): Nemůže to být, že ne?
LISTER (zvedá ruku, aby mu zabránil ve výhledu): Nekoukej tam! Neciv na něj!
KRYTON: 23 po Kristu – v té době měl být naživu.
KOCOUR: A jak by byl starej?
KRYTON, LISTER a RIMMER mají najednou výraz zoufalé zbytečné práce.
RIMMER: Tak to spočítáme, ne?
RIMMER si udělá z ruky kalkulačku, druhou jako vyťukává čísla. Neúměrně dlouho.
RIMMER: V roce 23 po Kristu by mu bylo…
LISTER si povzdechne, pak nasadí výraz “co to sakra je?”, KRYTON kroutí hlavou, pak se začne rozhlížet kolem.
RIMMER: 23!
KOCOUR: Přesně na tolik vypadá!
RIMMER: Ale co dělá v Indii? Neměl by být někde v Nazaretu a vyrábět stoly?
LISTER: Možná je na čundru.
KRYTON: Podle Bible, pánové, ho nikdo nespatřil od jeho dětství až do jeho třiceti.
KOCOUR: Ahá, to je něco jako baťůžkář ve svatym provedení.
RIMMER: Chybějící léta! Slyšel jsem o tom.
KRYTON: Cestoval po světě a piloval své učení.
RIMMER: Řeknu si o autogram.
RIMMER vstane od stolu, LISTER se ho snaží zadržet.
LISTER: Neblázni!
RIMMER: Na eBayi bude mít cenu zlata!
LISTER: Dyť v něj ani nevěříš!
RIMMER: Hele, tohle se ti naskytne jednou za život. Řeknu jen ‘Promiň, že otravuju. Jistě se tě ptají pořád, že jsi ten z Bible’, ne? Co je na tom špatného?
LISTER: Rimmere, prosimtě, neřikej to.
RIMMER: Vždyť to bude brnkačka. Dáme řeč, řeknu mu, že moje druhé jméno je Jidáš. Slovo dá slovo a nakonec z nás budou kamarádi.
KOCOUR: Ehh, proč je tvoje druhý jméno Jidáš?
RIMMER: Jidáš ztělesňoval vlastnosti, které si pro mě maminka přála.
LISTER: Tvoje máma chtěla, aby jsi byl falešnej, křiváckej a záludnej bonzák? Musela bejt na tebe pyšná!
RIMMER: byla členkou Církve Jidášovy. Věřili, že Ježíš požádal Jidáše, aby se s ním prohodil. Takže Jidáše ukřižovali a Ježíš se mohl v pondělí vynořit a pronést ‘Jsem zpátky, bejby, jsem zpátky!’
KRYTON: Nikdo si toho nevšiml?
RIMMER: To je tak: Jidáš byl celým jménem Jacob Jidáš Didimos. Jacob je dvojče, Didimos znamená dvojče. Jidáš byl Ježíšovo dvojče.
LISTER (udiveně a nevěřícně zároveň): Ježíš měl bráchu dvojče?
RIMMER: Podle učení Církve Jidášovy.
KRYTON: Jidáš tedy obětoval sám sebe.
RIMMER: A svoji pověst. Stal se někým, kdo byl v dějinách vysmíván a hanoben.
KOCOUR (podívá se s širokým úsměvem na RIMMERa): Jako ty! Tvoje máma byla fakt chytrá!
KRYTON: A co se stalo s Ježíšem potom?
RIMMER: Odešel do jižní Francie s Máří Magdalenou, měl rodinu a vynalezl trakař. Jdu na to!
RIMMER si sundá turban a vstává od stolu. LISTER se ho opět snaží zadržet.
LISTER: Rimmere, prosimtě, sedni si! Sedni si na zadek.
JEŽÍŠ si jejich dohadování všimne a přijde k jejich stolu.
JEŽÍŠ: Bratři, bratři. Vidím, že se nemůžete dočkati krmě. Prosím, račtež (naznačí, aby šli k jeho stolu, kluci po sobě chvilku šokovaně koukají) Všichni jsme poutníci. Rád se podělím.
RIMMER vstane znovu od stolu a s uctivým překvapeným hlasem jde k Ježíšovi. LISTER a ostatní se cítí značně trapně.
RIMMER: Panečku! Jaká to čest! Náhodou víme, kdo jsi. Poznávám ty sandály. Ehm… já jsem Rimmer. Říkej mi Arne nebo Velikáne. Když už jsme u velikosti – jsem tvůj veliký ctitel. Velikánský ctitel.
JEŽÍŠ (ke KRYTONovi): O, neráčí i gladiátor přisednout?
KRYTON: Bylo by mi ctí, pane. Ale nejsem gladiátor, jsem pokojný člověk.
JEŽÍŠ (hladí KRYTONa po tváři): O, pak tedy usedneš vedle mě.
KRYTON: Óóó!

Všichni včetně Ježíše teď sedí u dlouhého stolu, vlevo je ještě osoba navíc. Celý výjev vzdáleně připomíná Poslední večeři. Přinesou jim pár talířů s jídlem.
KOCOUR: Cháchá, koukejte, co je tady jídla! Pamlsky pro krále!
JEŽÍŠ: Pocházíte ze země Albionské, viďte? Navštívil jsem Albion. Přešel jsem přese řeku Mersey.
LISTER: Á, to známe. Pro tebe hračka, co?
JEŽÍŠ: Byl tam most.
LISTER: Á, tak já myslel že…
JEŽÍŠ (radostně): Á, muj ujec!
UJEC: Když jsem se vracel z pánské chyšky, vyslídil jsem dva vojáky. Ježiši, jdou po nás!
LISTER: Problém?
JEŽÍŠ: Mnozí jsou moji nepřátelé.

Na tržiště se blíží vojáci a ukazuj směrem ke skupince. Ta se začne rychle dekovat pryč, ujec zůstává.
UJEC: Zpomalím jejich kroky. Vyveďte jej odsud a chraňte jej! (otočí se k vojákům, ruku natáhne před sebe v gestu “Stůj”) Zapřísahám vás – neprojdete! Dokud dýchati budu neb láska k mému pánu jest jako moře bez břehu, jako nebe bez –
Jeden z vojáků ho chytne za oběma rukama za košili a hodí na hromadu pytlů a různého haraburdí. Ujec pak začne spílat.
UJEC: Nebyl jsem připraven! ještě jsem řečňoval!

Skupinka zatím prchá tržištěm, s KOCOURem vpředu. Vojáci běží za nimi.
JEŽÍŠ: Nepřátele zastavíš, když se obrátíš a budeš je milovati!
RIMMER: Nebo utečeš, to je taký dobrý!
KOCOUR: Tudy!
Vběhnou do místnosti, kde na stojící pytel naskládají citrony, mince a hřebíky. KOCOUR s LISTERem drží dveře vojákům, kteří se k nim snaží dobít.
LISTER: Ty dveře dlouho nevydržej!
JEŽÍŠ: Předstoupím před ně, odpustím jim a naučím je pravé lásce.
KOCOUR: A na oplátku ti uřežou údy a srovnaj je do komínku.
RIMMER: Co budeme dělat?
KRYTON: Vyrobíme citronovou baterii, vrátíme se na Trpaslíka a pak se uvidí.
JEŽÍŠ začíná vypadat, jako by ho něco bolelo.
LISTER: Co? J. K. bereme s sebou?
KRYTON: Nemůžeme ho tu nechat!
JEŽÍŠ (už ve větších bolestech): Nechte mě tu! Musím čelit svým nepřátelům sám, nebojím se smrti.
RIMMER: Dej na mě, chlapče, změníš názor.
JEŽÍŠ už skučí bolestí, drží se za záda.
LISTER: Co je ti?
JEŽÍŠ: Mám bolesti, ale ty pominou.
LISTER: Nemáme čas, Krytone, začni navlíkat citrony.
KRYTON: Potřebujeme drát, použiju prst.
KRYTON si vyndá prst, za ním se táhne několik drátů.
JEŽÍŠ (vyděšeným údivem): Gladiátor si odnímá prst! Jako bych vykouřil trochu kůry z akátu. Špatná kůra, moc špatná!
LISTER: Uklidni se, jenom vyrábíme baterii.
KRYTON a RIMMER začnou dávat dokupy baterii, JEŽÍŠ se jen nevěřícně dívá.
KRYTON: Uchovává energii, pane. Elektromagnetické interakce mezi subatomickými částicemi. Nebo jednoduše – měděná mince, což je vodivý kov s vysokou tepelnou a elektrickou vodivostí slouží jako kladná elektroda. A pozinkovaný hřebík je záporná elektroda produkující elektrony. Zinek se okysličuje a vyvolává elektrochemickou reakci, která generuje elektrický náboj – a to vše z citronu!
JEŽÍŠ: Zajímavé. Mám jedinou otázku.
KRYTON: Tak sem s ní, pane!
JEŽÍŠ: Co je to citron?
RIMMER (ke Kocourovi): Vychutnej si ten okamžik. Už nejsi za největšího blbce.
KOCOUR: Díky, brácho!
RIMMER: Dveře povolujou!
KRYTON: Rychle, všichni k sobě.
LISTER: Těsnej kruh, jedem.
Všichni chytnou citrony, KRYTON zapne ovladač a skupinka zmizí ve chvíli, kdy vojáci prolomí dveře. První voják jen naprázdno máchne mečem.

Skupinka se zhmotní zpátky v ubikaci na Trpaslíkovi.
JEŽÍŠ (udiveně): Citrony jsou vskutku zázračné ovoce.
KOCOUR: Jsem rád, že jsme zpátky Konečně si vyměním spoďáry. Mám je tak zařízlý, že by byly vidět i na rentgenu.
KRYTON: Navrhuji se umýt a pak se vrátit do roku 23 po Kristu. Zatím něco udělám s tou omlazující sprchou.

Další pohled na Trpaslíka ve vesmíru.

LISTER, KOCOUR a JEŽÍŠ jsou v ubikaci, RIMMER přichází.
JEŽÍŠ: Toť jest naprosto úžasné!
RIMMER: Co jsi mu ukázal? Televizi?
LISTER: Ne, tašku. (Podá tašku JEŽÍŠovi, ten s ní mává, jakoby chtěl prodat zázračný výrobek)
JEŽÍŠ: Uložíte jakýkoliv předmět do jejich podivných plátěných stěn a pak lze ty předměty odnést a – její důmyslnost je omračující. Heleďte, heleďte, jaké věci lze –
JEŽÍŠ opět chytnou bolesti v zádech.
LISTER: Co je?
JEŽÍŠ (drží se za bolavé místo v zádech, přichází k němu KRYTON jako podpora): Ten démon se vrací.
KOCOUR: Démon? Jakej démon?
JEŽÍŠ: Ten, jenž ve mně dřímá, se znovu propudil.
RIMMER: Listere, ty jsi dal Ježíšovi vindaloo?
LISTER: Jasně, že ne. Měli jsme jalfrezi.
KRYTON: Kde to bolí, pane?
JEŽÍŠ: V zádech.
KRYTON: A kdy to začalo?
JEŽÍŠ: Před 14 dny. Spí, probudí se… (nasadí si tašku na rameno a odchází) Omluvte mě.
KRYTON: Musíme ho zrentgenovat, ale myslím, že má ledvinový kámen. Možná bude nutná operace.
LISTER: A umírá se na to?
KOCOUR: Záleží, kdo operuje.
RIMMER: Čtrnáct dní. Kámen je moc velký na to, aby prošel. Ledvina by se mohla zcvrknout a odumřít, což způsobí komplikace.
LISTER: No tak ho vezmeme do ordinace, spravíme mu to a pošlem ho zpátky do roku 23. V čem je problém?
KRYTON (k LISTERovi): Medicompu nemůžeme věřit. Pamatujete, co se stalo, když jste za ním šel se spalničkami?
LISTER: Jo, Chtěl jsem něco na spalničky a narostly mi kozičky. (mne si prsa) Furt to neni vono.
KRYTON: Takže to bude na nás.
RIMMER: Nemáme kvalifikaci.
KRYTON: Já jsem plně kvalifikovaný, pane. Koneckonců, pana Listera operuji celá léta.
LISTER (udiveně): Cože?
KRYTON: Když Medicompu nevěřím, jakou mám jinou možnost?
LISTER: A cos mi operoval?
KRYTON: Proběhlo to podle předpisů, žádal jsem pana Rimmera o dovolení. Vzpomínáte, jak vás přes pár měsíci bolelo břicho?
LISTER: Jo.
KRYTON: Pamatujete, jaká to byla strašlivá muka?
LISTER: Jo.
KRYTON: A jak z ničeho nic bolest ustoupila?
LISTER: JO?!
KRYTON: To bylo tím, že jsem vám provedl splenektomii.
LISTER: Co?
KRYTON: Odebral jsem vám slezinu.
LISTER (vyděšeně): Slezinu?! Ty jsi mi vzal slezinu? A kde je? Třeba by se šikla!
KRYTON: Je s vašimi ostatními orgány v mrazničce vedle mé ubikace na palubě B.
LISTER se vyjeveně podívá na KOCOUR, ten začne přemítat jazykem a tváří se značně znechuceně. Pak vstane a odběhne zvracet.
KOCOUR: Omluvte mě!
RIMMER: Takže ta operace – co obnáší?
KRYTON: No, budeme muset zavézt laser a ureteroskop do jeho uretry. Lokalizovat kámen a vytáhnout ho.
LISTER: Jediná uretra, co znám, je Franklinova. Mluv jasně.
RIMMER (s neskrývanou radostí): Napovím ti – je to poslední místo, kam by chtěl muž cokoli zavádět.
LISTER: Cože? Narveš mu něco do šulinštajna? Víš, s kym máme tu čest?
KRYTON: Ale to je naprosto standardní operace!
LISTER: To proto, že nejseš členem šulinštajnskýho klubu. (Ukazuje vidličkou na příslušné místo na KRYTONově těle, ten se podívá tím směrem.) Ale já, jako samozvanej prezident společnosti vlastníků šulinštajnů ti musim říct, že to není standardní operace.
KRYTON: No, tak bychom měli pomlčet o tom, co zamýšlíme.
RIMMER: Nemyslíte, že by si toho všimnul? To ho mám při večeři zabavit a vy zatím zmizíte pod stolem?
KRYTON: Operace by proběhla hladce, kdyby byl v limbu.
RIMMER: Vždyť došlo anestetikum.
LISTER: Na co anestetikum? Stačí mu říct, co chystáte, a na fleku vomdlí.

Řídící místnost, uprostřed je operační stůl, na něm leží Ježíš, z něhož vidíme jen nohy a sandály. K dispoizici je ale i unikátní pohled do hlubin jeho nosu. Z dálky. Zbytek posádky stojí kolem něj, všichni mají na hlavě modré jednorázové operační čepice, LISTER a RIMMER mají rukavice. Vedle KRYTONa je instrumentační stolek se spoustou nástrojů.
KRYTON (ukazuje do Ježíšových soukromých partií): Pane Listere, podržel byste tohle?
LISTER (podívá se na KRYTON jakoby se zbláznil): Nic držet nebudu, sotva ho znám!
KRYTON: Ale někdo to musí držet až budu zavádět kameru.
KOCOUR: Na mě nekoukej, já už dneska zvracel dost.
KRYTON (na LISTERa): Tak to podržíte vy, pane.
LISTER: Já nechci bejt držák! Přoč nemůžu bejt strkač?
KRYTON: Na strkače nemáte kvalifikaci, pane.
RIMMER (se samolibým výrazem): Já ho podržím, Bude to velká pocta držet ho.
LISTER: Cože?!
RIMMER (na KRYTONa): Podej mi ty grilovací kleště. Toto, je absolutní vrchol mé kariéry.
RIMMER chytne kleštěmi příslušné partie, KRYTON se dá do práce.

JEŽÍŠ leží na LISTERově kavalci a mne si ruce. LISTER mu před očima cinká kamenem ve skleničce.
KRYTON: Nechme ho odpočívat, pánové. Ráno ho tu nikdo neudrží.
JEŽÍŠ: Vaše dobrota je nezměrná.
LISTER: Kdyby něco, tak houkni. Na stolku je pár, kdyby ses nudil, a počítačový hry. Posluž si.
JEŽÍŠ: Jen tašku.
LISTER: Jen tašku.

Trpaslík ve vesmíru, tentokrát zezadu.

KRYTON nese tác s jídlem na ubikaci k Ježíšovi.
KRYTON: Pane Ježíši, dobré ráno!
Pokládá tác na stůl, JEŽÍŠ ale není v ubikaci, na stole je nějaký vzkaz.
KRYTON: Pane Ježíši? Óh, on vstal z mrtvých!
KRYTON najde vzkaz ležící na knize, kterou LISTER čte do kurzu robotiky. Je otevřená na stránce, kde se píše o Ježíši Kristovi. Přečte si vzkaz a je značně šokovaný.
KRYTON: Oh, Bože!
Vystřelí z ubikace.

Jsme zpátky na indickém tržišti, kde se zhmotní Ježíš s ovladačem. Ten následně rozdupe.

Posádka je v LISTERově ubikaci, LISTER si obléká bundu.
RIMMER: Který idiot mu tu nechal historickou knihu?
LISTER: Prostě jsem nemyslel.
RIMMER: Nenapadlo tě, že když si přečte, kolik válek křesťanství zavinilo, malinko ho to rozhodí?
KOCOUR: A kde je teď?
KRYTON: Podle tohoto lístku se vrátil do roku 23 po Kristu, aby si pokazil reputaci a křesťanská víra nikdá nezrodila se se se se…
LISTER: Co, žádný křesťanství? A co Vánoce? Zabili jsme Santu Clause!
KOCOUR: Zničit si reputaci? Jak to udělá?
RIMMER: Porušení deseti přikázání by byl dobrý začátek.
LISTER: Tak momentík – vrátil se do roku 23 a my za nim nemůžeme, protože vzal ovladač.
KRYTON (vytáhne druhý ovladač): Máme rezervní, pane.

Opět indické tržiště, JEŽÍŠ jím probíhá až najde ženu, od které trpaslíkovci koupili citrony. Ta sedí u stolu a jí.
JEŽÍŠ: Erin, Erin!
ERIN: Ježíši, chlapče můj. Posaď se.
JEŽÍŠ: Hledám svého ujce, zazřela jsi ho?
ERIN: Ne.
JEŽÍŠ: Pak-li ho zazříš, pověz mu, že budu v krčmě popíjeti víno ve velké hojnosti dokud mé nohy nezatančí tanec novorozeného velblouda. A pak se mysl má obrátí k temným, chlípným myšlenkám a počnu dychtit po sousedových volech!
ERIN: Tím porušíš desáté přikázání!
JEŽÍŠ: A když vybyde čas, třeba budu dychtit i po jeho oslu. A až budu hotov s dychtěním, možná si udělám malou sošku ze dřeva a budu se jí trošičku klanět.
ERIN: Radši si dej pozor. Bůh je žárlivý bůh. Když to uděláš, neztrestá jen tebe, ale podle druhého přikázání vyhubí veškeré tvé potomstvo.
JEŽÍŠ Neporuší tím šesté přikázání ‘Nezabiješ’?
ERIN: To není zabití Je to genocida. Myslím, že je to v pořádku.

Kousek od Ježíše se zhmotní kluci z Trpaslíka.

JEŽÍŠ: A neporuší tím Bůh desáté přikázání, když chce, aby lidé ctili jeho, když ctí někoho jiného? Není-liž to dychtění po ovečkách boha tvého bližního?
ERIN: Nepokoušej se chytat Boha za slovo. Ta přikázání psal ve spěchu, neměl čas nechat je zredigovat.
JEŽÍŠ (rozčileně, ERIN se ho snaží marně umlčet): Zvláštní, ale tohle desatero přikázání očividně nehledí na práva žen a dětí, avšak bedlivě střeží práva majitelů volů, otroků a oslů. Skoro, jakoby si desatero přikázání vymyslel člověk, chtěje držet primitivní lid na uzdě.
ERIN: Prosím tě!
LISTER uvidí Ježíše: Támhle je! Za ním!
Ježíš se dá na útěk, ostatní za ním.
LISTER: Ježiši! Zadržte ho! Zdržte ho! Ježíši!
Nakonec ho obklíčí, Ježíš zvedne obě ruce v pěstech.
JEŽÍŠ: Tak ty se chceš práti?
LISTER: Ne?!
JEŽÍŠ: Tak se předveď! Myslíš si, že když jsem mírumilovný člověk, nemohu ti zuby vyraziti?
LISTER: Nebudu se s tebou rvát! To je jako zmasit Ghándího!
Ježíš pak začne Listera bít jako holka. Lister ho nakonec chytne do kravaty.
JEŽÍŠ: Pozor na vlasy! Zničíš mi účes!
LISTER: Hele, nedělej to!
JEŽÍŠ: Proč ne?
LISTER: Co na to, že nějaký pitomci nadělali pár pitomostí ve tvym jméně. Neni to tvoje vina, plno lidí jsi vobšťastnil. Koukni třeba na mě – já žil v domnění, že v celý historii byli všichni slavný lidi úžasný. A pak potkám tebe a dojde mi, že nejsou. Jseš tak trochu pako. Stejně, jako já. A to znamená, že já jsem OK.
JEŽÍŠ: Já nechci báti já! Nechci, jda po cestě, poslouchati: ‘Hleďte, tady jde Ježíš z Césarie, ten, jenž zavinil všechny války!’
RIMMER (s překvapeným údivem): Ježíš z Césarie? Myslíš Ježíš z Nazareta.
JEŽÍŠ: Ježíš z Césarie. Syn svilné Ráchel a Samuela, zloděje kuřat.
LISTER: Samuela, zloděje kuřat?!
JEŽÍŠ: Ukradl je on, ne já. Vyřiď si to s ním. Vždycky kvůli němu beru roha.
RIMMER: Je Ježíš v těhle končinách oblíbené jméno?
JEŽÍŠ (přikývne): Ano, je nás pár. Je tu Ježíš, syn Jana s legračním nosem, Ježíš, syn Lukášův, omotává koňům kopyta listy rostlin… Při posledním sčítání nás bylo 70… Znamená to, že nejsem syn boží?
LISTER přikývne.
JEŽÍŠ: Á, do pytle!
LISTER: Všechno má i svý klady!
JEŽÍŠ: A jaké?
LISTER: Udělal sis malej vejlet do budoucna. To, co ses naučil, k něčemu využij.

Opět tržiště, Ježíš jím prochází ověšen taškami: Kupte si tašky! Originální tašky!
LISTER sedí u stolu a olizuje si prsty
LISTER: Ještě kůzlečí kari a padáme vodsaď.
KOCOUR: Hele, koukej se!
U pultíku stojí chlápek, který má na starosti rezervace, k němu přichází muž oblečený jako… jako Ježíš Kristus.
Ježíš: Buď pozdraven.
Chlápek: Máte rezervaci?
Ježíš: Ježíš, stůl pro dva. Zamluvil můj bratřec, možná je v jeho jménu.
Chlápek: A jeho jméno, pane?
Objeví se Ježíšovo dvojče: Jidáš.
Chlápek: Zde to jest.
Na RIMMERovi je vidět, že jen hoří nedočkavostí až se s Ježíšem a Jidášem seznámí. Všichni ho ale zastaví rázným NE!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *