Pekelně ostrý výlet (Tikka To Ride) – scénář

Z tmavé obrazovky, se rozvine kaleidoskopický vír, ze kterého se vynoří tvář LISTERA otočená o 90 stupňů. LISTER začíná mluvit.

 

Střední sekce Kosmiku

LISTER: Haló. (Zaťuká na kameru) Zkouška. Jedna, dva, tři. Haló. (Znovu zaťuká)

Obraz se změní na normální pohled a vidíme LISTERA, jak zkoumá ruční kameru, která leží na boku na stole.

LISTER: Jóóó! Tak, a jedem.

LISTER vezme kameru a namíří ji na svoji hlavu. Vidíme teď znovu pohled z oné kamery, která je teď v LISTEROVĚ ruce. LISTER odchází po schodech.

LISTER: Lodní deník, ehm, zápis jedna. Rozhod´ jsem se, že popíšu život na lodi a pak ho odešlu v sondě. Teď když je mi osmadvacet, tak se cejtim o moc vyzrálejší. Už ani nevím, kdy jsem naposledy zkoušel močit na Rimmera z paluby D. Jo, počkat, v pátek, ale s touhle jedinou výjimkou jsem už tak vyzrálej jako Abraham Lincoln nebo Mojžíš. A teď nedávno, potkali jsme loď, kterou jsme pilotovali sami, ovšem za patnáct let v budoucnu. Kapku jsme se porafali a oni nás vzali útokem. Tady to je: … (Stiskne tlačítko na kameře – zobrazí se scéna z minulé epizody)

 

Kokpit Kosmiku

RIMMER: Další raketa!

LISTER: Posílají zprávu!

Na obrazovce se objeví tvář RIMMERA Z BUDOUCNOSTI.

RIMMER Z BUDOUCNOSTI: Buďto nám umožníte přistup k potřebným datům, anebo se připravte na to, že vás smeteme z oblohy.

KOCOUR je odhozený na KRYTONOVU konzoli.

RIMMER: Kocoure!

KRYTON: Mrtvý! … Ale mohla by tu být …

Další výbuch. KRYTON odlétne. Zděšený RIMMER spěchá ke KRYTONOVI.

RIMMER: Krytone, co tady mohlo být? … Nějaká možnost? To jsi chtěl říct? … Promluv, Krytone! Jak se dá změnit to, co se děje?

Něco si nad jeho tváří uvědomí. Kosmik se stále otřásá. RIMMER spěchá do střední sekce, kde popadne bazukoid. Rozkopne dveře a běží lodí do motorové sekce. Všechno kolem se hroutí. Zamíří na stroj času a stiskne spoušť. Stroj času je zničen.

(Návrat zpět do přítomnosti.)

 

Chodba na Kosmiku

LISTER: (Opět do kamery) Neměli jsme šanci. Zabili nás. A zničili všechno na palubě včetně stroje času. Takže ho neměli ani oni a nemohli do minulosti, kde by mohli zničit budoucnost svejch minulejch já v přítomnosti. Měli pech. Tím, že zabili nás, zabili sebe a pak jsme byli mrtví my, tak jsme se nemohli stát jima, včas se vrátit a zabít se v minulosti, i když by to bylo v přítomnosti.

Ke konci LISTEROVY řeči se z kamery začíná ozývat nepříjemný bzukot. Náhle se z ní zableskne a celý přístroj vybuchne. Vejde KRYTON.

LISTER: Do pytle!

KRYTON: Zase jste vyprávěl, co se stalo s našimi budoucími já?

LISTER: Chtěl jsem to zkusit ještě jednou.

KRYTON: Ááá, zničil jste už třetí kameru. Ty přístroje to neunesou!

LISTER: Já jenom vysvětluju, že i když časová rovina zmizela, protože je realita nestabilní, tak anomálie z obou rozměrů se sjednotily, aby se ten paradox srovnal.

KRYTON: Je to zkomolené, matoucí a ještě nudnější než palubní časopis belgických aerolinií. Jen udejte pozici a vysvětlete, že nemáme zásoby! (Odchází)

LISTER: Dobře, jak chceš.

Řídící místnost

LISTER sedí před klávesnicí počítače a mluví do kamery umístěné nad obrazovkou.

LISTER: Tady Dave Lister z Jupiterské dopravní lodi Kosmik. Docházejí nám zásoby, pomozte nám, konec.

Obrazovka zhasne. Za chvilku se znovu rozsvítí a objeví se LISTER.

LISTER: Mimochodem, jsme v kosmu. Nedávno jsme proletěli kolem rudýho měsíce, tady jsou souřadnice… (Naťuká je na klávesnici.) Vypadá takhle… (Z palce a ukazováku udělá kroužek) Nejde ho minout!

Vesmír

Kosmik prolétá kol několika planet.

LISTER: (Hlas) Dodatek k lodnímu deníku: V pátek ráno, bitva s našima budoucíma já, způsobila hrozný neštěstí.

Ubikace na Kosmiku

LISTER: Fakt pryč? Kryťáku, řekni, že ne!

KRYTON: Bohužel ano, pane. Trefili hlavní vodní nádrž a paluba B byla zatopena. Neměly žádnou šanci.

LISTER: Jo, ale přece…

KRYTON: Opravdu jsme je nemohli zachránit, pane.

LISTER: To nemáme už žádné indické placky?

KRYTON: Indické placky, žádné kari, veškeré indické zásoby byly zničeny.

LISTER obejme svoji kytaru, kterou až dosud držel v ruce, jako by u ní chtěl získat trochu útěchy.

LISTER: Ňák už se bez nich obejdu. Budu jíst saláty.

KRYTON: Pane, jste v šoku. Nevíte, co povídáte.

LISTER: Nakonec je to jenom kari.

KRYTON: Jenom kari? Ten dosah vám ještě nedošel? Je to skličující, nechápete? Tragédie!

LISTER: Karíčko.

KRYTON: Ó, pane, vyplačte se. Jako malý chlapec.

LISTER: Co budu dělat? Kari byla moje jediná radost. S ním jsem byl normální kluk. Ne ubožák, co vězí ve vesmíru, bez ženský, bez naděje, bez kari.

KRYTON: A co je horší, zůstaly jen dva druhy alkoholických nápojů. Cinzano bianco a vaječný koňak. To je lidská tragédie!

LISTER: Pivo není?

KRYTON: Pane, nejde o zženštilost, když si zakvílíte jako hladový kojot.

LISTER: (Zoufale) Pivíčko!!!

KRYTON: Veškeré zásoby z paluby B byly zničeny. Nezbylo vůbec nic! Ani drobeček, ani chlup.

LISTER: Ježíši! Pár piv a kari. Jediný světýlka ve tmě.

KRYTON: Na večer s kari jsem se taky těšíval. Vidět Vaši tvář tak blaženou a šťastnou. Za všech okolností jsme si našli čas na večer s kari. Každý pátek.

LISTER: Sobotu.

KRYTON: Neděli.

LISTER: Úterý.

KRYTON: Středu.

LISTER: …a čtvrtek. Pokaždý to samý. Tři placičky s mangovým čatní.

KRYTON: Ty malé cibulky.

LISTER: Okurčičky.

KRYTON: Svěží omáčky z máty, jejíž chuť hned tak nezmizí.

LISTER: A tamto červený, co nikdo nevěděl, co to je.

KRYTON: A ten šťavnatý kebab jako předkrm.

LISTER: A hned za nim kuřecí kari ostrý jako břitva s hasicím přístrojem u ruky.

KRYTON: A dva kopečky kafijské zmrzliny.

LISTER: A dvě tablety na trávení. (KRYTON přitakává a LISTER těžce vzdychne) Život bez kari, to je jako Laurel bez Hardyho, osamělý jezdec bez tamtoho indiána.

KYTON: Pane, snad byste si mohl oblíbit špagety!

LISTER: Špagety? Seš zdravej!?

Kokpit Kosmiku

LISTER: Už jste to slyšeli? Veškerý zásoby kari jsou v tahu.

RIMMER a KOCOUR: (Ukazujíc na černé pásky na svých rukávech) Slyšeli!

RIMMER: Jako vyjádření úcty bychom si mohli v neděli v poledne dát minutu nadýmání.

LISTER: Vám je to jedno, že jo? Kari, to byl můj život.

KRYTON: Pánové, hádka s našimi budoucími já způsobila prostorové anomálie, jež roztáhly nákladní palubu o dvě stě procent. Musíme zajistit stabilitu konstrukce.

Nákladní paluba B

Všichni stojí ve vstupu do ohromné nákladní paluby B. Podlaha paluby je v mlze. Všichni popochází.

KOCOUR: Takže abychom si to ujasnili: čas se vrátil do bodu, kdy jsme našli stroj času. Je to tak? Tak co nám brání v tom, abychom zašli na Gemini 12 a zase si ho vzali?

RIMMER: Musíme se vyhnout veškerému cestování v čase. To je jediný způsob, jak zajistit, abychom neskončili, jako naše budoucí já.

LISTER: Jo, ale my ho můžeme používat, když si dáme pozor. A nebudeme stroj času zneužívat tak jako oni. Tolik rozumu snad máme, ne?

RIMMER: A kam chceš jet?

LISTER: Do indickýho bufáče, kde objednáme pět set kilo kari.

KRYTON: Pane, to je nezodpovědný, stupidní a absurdní plán.

KOCOUR: (K LISTEROVI) Všechny znaky tvého rukopisu.

LISTER: Kruci! Jediná velká objednávka každý dva roky a jsme za vodou, nebo ne?

KOCOUR: Jo, ty budeš za vodou. Ale my se začnem topit.

KRYTON: Co kauzalita! Jakýkoliv, i minimální, zásah do minulosti změní přítomnost. Příčina a důsledek!

LISTER: (Naštvaně) Heleďte, já jsem kariholik. Mám jediný dva funkční chuťový pohárky. Já bez kari umřu!

RIMMER: Nemůžeme si dovolit nic riskovat. Říkám, že stroj času zůstane tam, kde je.

KOCOUR: (K LISTEROVI) Ty víš, že bych nosil radši puky nakřivo a polyesterovou kravatu, než abych souhlasil s dutohlavem. Ale tentokrát má pravdu.

LISTER: No dobře. Tak jo…

 

Jiná paluba roztaženého Kosmika

Všichni slézají po žebříku za ohromným větrákem, jehož lopatky se pomalu otáčí. Pokračují další, tentokrát válcovou chodbou.

KRYTON: Vzhledem k tomu, že prohlídka paluby B je u konce, žádám o povolení být na dvanáct hodin odpojen, než se zbavím starých souborů z paměti.

KOCOUR: Na co potřebuješ víc paměti? I když jsi plecháč, tak jsi z nás největší pamětník.

KORYTON: Moje hlava je plná zbytečných informací, pane. Schopnost zazpívat všechny hity od Lunetiků už dnes není tak zásadní. Pro většinu kulturních akcí „Jsi moje máma“ naprosto postačí.

LISTER: A to čištění, jak přesně probíhá?

KRYTON: Připojím svou operační paměť na lodní počítač a přetáhnu nepotřebné soubory do jeho složky.

LISTER: (Přemýšlí) Tu paměť máš v hlavě, takže tělo nebudeš používat!

KRYTON: (Zmateně) Proč se ptáte?

LISTER: Zajímá mě to. Robotika mě vždycky fascinovala.

(Všichni odchází)

Ubikace na Kosmiku, noc

Zvoní budík a LISTER, který leží na posteli se probudí. Zacvakne budík, rychle vstane a odchází.

Řídící místnost na Kosmiku

KRYTON sedí strnule před lodním počítačem. Jeho hlava je propojená s klávesnicí kabelem, který je zakončený v KRYTONOVĚ uchu jako sluchátko. LISTER přináší plastikový pytel, který položí na stůl. Potom vyšroubuje KRYTONOVU hlavu, postaví ji vedle a z přineseného pytle vytáhne jinou KRYTONOVU hlavu, políbí ji a našroubuje mu ji na tělo. KRYTON s sebou škubne a otevře oči.

KRYTON: Páni, já jsem hlavní hlava!

LISTER mu zakryje rukou ústa a odtahuje jej od stolu. Otočí jej tak, aby na něj viděl.

LISTER: (Naléhavě) Pššššt! To nebude napořád.

KRYTON: (Polohlasně) Tomu nerozumím.

LISTER: Chci jít zpátky do historie sehnat nějaký kari. Kryton nechtěl. Co říkáš ty?

KRYTON: Proti Krytonově hlavě jít nemůžu. Co kdyby na to přišel? Je to nesprávné, nepoctivé a nečestné. (Zableskne se mu v očích) Jdu do toho! Tyhle emoce jsem si vždycky přál prožít. Musíte ale vyndat můj čip svědomí a odstavit mé normy chování.

LISTER: Dobře, řekni mi jak.

KRYTON: Zmáčkněte knoflík za mým pravým uchem.

LISTER odklopí a podepře temeno KRYTONOVY hlavy jako kapotu automobilu.

LISTER: Tak, a je to.

Vytáhne z KRYTONOVY hlavy černý váleček a odhodí jej do misky na ledviny.

KRYTON: Můj čip svědomí. Žádné normy chování. Che! Říkejte mi padouch! Chechecheche!

Střední sekce Kosmiku

RIMMER a KOCOUR sedí u stolu. RIMMER si pročítá své zápisky. KRYTON vchází s podnosem jídla a má ke své tříselné zásuvce připojenou metlu od šlehače.

LISTER: Hele, to voní slušně, co je k snídani?

KRYTON: Vafličky, pane. Se spoustou medu a džemu a smažená vejce s rozpuštěným sýrem.

KOCOUR: To je tak zdravý jako skok ze skály.

KRYTON: (Začíná mluvit rozjařeně) Zdraví? Na to kašli! Jen se nacpěte!!!

KRYTON postaví podnos s jídlem na stůl. Potom rozhoupe boky, a když se metla šlehače přiblíží k jeho ruce, chytí ji. Postupně obejde všechny tři a každému pomocí metly připevněná na jeho tříselnou přípojku zamíchá čaj s mlékem tak prudce, až kapky odlétají na všechny strany.

LISTER: Tak co, Krytone? Když teď máš čistou hlavu, jak se díváš na ten kari vejlet?

KRYTON: Chtěl jsem o tom začít sám. Jó, včera jsem to kapku přehnal. Domnívám se, že by to bylo bezpečné.

KOCOUR: Cože?

RIMMER: A co kauzalita?

KRYTON: (Začne mluvit velmi důrazně a rozkládá rukama. Z opasku vytáhle malou krabičku) Kauzalita. No dobře. Jedna věc vede k druhý, to jo! Ale občas je potřeba si říct: Zákony času a prostoru jsou pěkný hovadiny! (Vytáhne si z krabičky cigaretu a zapálí si)

LISTER: Já myslím, že Kryton nám chtěl jenom říct…

KOCOUR: (Užasle ke KRYTONOVI) Ty kouříš!

KRYTON: Přehřejvá se mi generátor?

RIMMER: Cigaretu!

KRYTON: (Zmateně) Dáte si?

RIMMER: Samozřejmě, že si nedám!

KRYTON: Mám s tim jít ven?

LISTER: (Chvatně to zamlouvá) Heleďte, Kryton nám jenom chtěl říct, že můžeme kliďánko zpátky do historie a sehnat náklaďáček indickejch dobrot. Je to tak?

KRYTON si přehodí připojenou metlu přes rameno.

KRYTON: Na to vem jed, vole!

LISTER: Fajn, tak objeďte ty bubliny nereálna a deme na to! Krytone, mohl by si na chviličku?

LISTER odchází a za šlehací metlu za sebou táhne KRYTONA.

Ochoz na Kosmiku

LISTER: Co je to s tebou? Ty přece nekouříš! Neříkáš: „Na to vem jed, vole!“ A nikdy nemícháš čaj tříselnou přípojkou!

KRYTON: Žádnou chybu jsem neevidoval.

LISTER: Protože ti chyběj normy chování, ty moulo! Tak se vzpamatuj, nebo jsme vyřízený.

KRYTON bzukne šlehačem a LISTER odchází.

KRYTON: (Sebere láhev alkoholu) Má nervy v hajzlu! (Láhev do sebe otočí a dá ji na ex)

Chodba na lodi Gemini 12

Vejde KRYTON a RIMMER, za nimi LISTER a KOCOUR ve skafandrech. Prochází temnou, úzkou chodbou.

KRYTON: (Brouká si) Hmhm hm hm hm hmhm. Hm hm hm.

RIMMER: Listere, co je s tím dementním kastrolem teď?

LISTER: Jde jenom o drobnej šum v jeho transpondérovejch kalibracích. To zase přejde.

Strojovna na lodi Gemini 12

Přijdou do temné místnosti, ze které jsou na všechny strany výhledy do vesmíru.

LISTER: Á, náš stroječek času. (Bere do ruky stroj času. Podá ho KRYTONOVI, který se na něj rozpačitě dívá a obrací ho v rukou) Tak, Krytone, restaurace Taj Mahal, hned za budovou Jupiterský důlní společnosti v Londýně. Stůl někde vzadu a tichej.

KRYTON: Nejdřív se musím seznámit s ovládáním.

RIMMER: Už jsi ho používal!

KRYTON: Vážně?

LISTER dá KRYTONOVI herdu do zad.

KRYTON: No jasan. Samozřejmě. Pardon. Jsem hlupák. Hnedle to tam naťukám, šéfiku.

KRYTON zmáčkne tlačítko na přístroji.

Dallaské ulice, 22.11. 1963 – odpoledne

Zástupy lidí z ulice a z oken mávají a pokřikují. Po silnici pomalu jede černá otevřená limuzína. Na jejích náraznících se třepotají vlajky. Vedle limuzíny běží dva civilní policisté. V limuzíně sedí muž a žena.

 

Texaský knižní sklad – tentýž čas

Člověk v temné místnosti vybaluje pušku. Vykloní se z okna a pečlivě míří na muže v automobilu. Dva výstřely. Dole vznikne panika, všichni běží k autu. Střelec chce vystřelit potřetí, když tu se ze čtyř současných červených záblesků zhmotní čtyři lidé. Dva jsou oblečeni ve skafandrech. Jeden člověk ve skafandru zakolísá a omylem vystrčí střelce z okna. LISTER a KOCOUR si sundají helmy. Člověka, kterého vystrčili z okna si nevšimnou.

RIMMER: (Sarkasticky) Skvělé přistání, Krytone. Asi tak jemné, jako egyptská whisky.

KRYTON: Omlouvám se Vám, pane. Ani nevím, jak se to stalo.

LISTER: Tohle není ono. Kde to jsme?

KRYTON: (Odečítá údaje z přístroje) Podle stroje času je dnes 22. listopadu 1963 a jsme ve městě Dallas.

KOCOUR: Jak to? Dej mi ten krám. (Vezme přístroj KRYTONOVI z ruky) Já jsem byl vždycky takovej technickej čaroděj, když šlo o tyhle hračičky.

Střelec, který se zachytil na parapetu okna se snaží vlézt zpátky do místnosti. KOCOUR uhodí přístrojem o rám otevřeného okna, které přivře střelci prsty.

KOCOUR: Máš pravdu. Dallas, třiašedesátý. O tom není pochyb.

Záběr na budovu zvenku: Střelec s obtížemi vyleze na římsu a pokouší se otevřít okno.

LISTER: Dallas? Není to to město, kde zabili toho americkýho krále?

RIMMER: JFKe!

LISTER: Né, to byl John něco, né Jeff Kay.

RIMMER: J-F-K! A ne Jeff Kay, ty troubo. Jako to letiště. Učili jsme se o něm ve škole.

LISTER: Jak může někdo po letišti pojmenovat svoje dítě?

RIMMER: To letiště pojmenovali po prezidentovi.

LISTER: No jo.

Opět záběr zvenku budovy: Střelec obchází po římse jednotlivá okna a zkouší, zda nejdou otevřít.

KOCOUR: A odkud vlastně ten atentátník střílel?

KRYTON: Jestli mě můj paměťový čip neklame, tak ten střelec byl v texaském knižním skladu.

KRYTON sebou trhne, když uvidí naskládané krabice, na kterých je nápis: „Texaský knižní sklad“. Pohled ven, jak střelec zkouší další okna. Po cestě najde nějaký drát, který je na jednom konci ukotvený do budovy. Aby neztratil rovnováhu, volný konec si přiváže k pasu.

RIMMER: Nejspíš to bylo přímo z tohoto okna.

LISTER: Myslíš?

LISTER otevírá okno ze kterého Lee Harvey Oswald střílel a dívá se ven přesně v okamžiku, když střelec nachází pootevřené vedlejší okno v jejich místnosti a vleze dovnitř. LISTER si všimne pohybujícího se kabelu na římse a zkusmo za něj trhá.

LISTER: Hele, co je tohle? (Tahá za kabel, který je na druhém konci přivázán k noze střelce) Sakra, tam něco je. Pojďte mi s tím pomoct! Ať je tam kdo chce, potřebuje pomoct. No tak, snažte se!

Všichni z Trpaslíka tahají za kabel, takže se Oswald nemůže vyvléct. Všichni se zapřou a táhnou za lano tak prudce, že střelce vytáhnou z okna a on padá dolů. Jeho váha všechny přemůže, a jak se všichni drží drátu, táhne je to z okna. Všichni křičí a zastaví se až o okenní rám.

LISTER: (Vyklání se z okna ven) Hele, co se to tam děje? Co tam všichni blbnou kolem tý obrovský pizzy?

KRYTON: Tohle není obrovská pizza, pane.

LISTER: Má průměr přes dva metry. To je ti málo? Do jaký pizzerie jsi chodil? Do italský „Obludárie“?

KOCOUR: Pánové, koukněte. (KOCOUR se vyklání z okna držíc smrtící střelnou zbraň) Asi jsme zrovna toho střelce vytáhli z okna.

V tom se rozletí dveře a vpadnou dovnitř dva muži. Jeden POLICISTA a druhý MUŽ V CIVILU. Míří do místnosti pistolemi.

MUŽ V CIVILU: FBI! Odhoďte zbraň.

KOCOUR: Ježiši! Nestřílejte! Nestřílejte!

MUŽ V CIVILU: Ruce za hlavu!

Všichni dají ruce za hlavu, jen KOCOUR se chytne se za slabiny.

MUŽ V CIVILU: Jste obviněni z vraždy Lee Harveyho Oswalda, jenž se pokusil překazit váš plán zavraždit prezidenta. Díky panu Oswaldovi je prezident naživu, i když zraněn.

POLICISTA: (Všimne si stroje času) Co je to? Nějaká zbraň? Kopněte to sem.

KRYTON duchapřítomně naťuká nohou na přístroj údaje. Nad strojem času se objeví červené blesky a všichni do nich skočí. Helma od skafandru, která zůstala na krabici před překvapenými strážníky zmizí za chvilku rovněž. Oba muži střílí do prázdna. Všichni se objeví na stejném místě, ale v jinou dobu. Nikdo tu již není.

LISTER: Skvělý, Kryťáku!

RIMMER: Kde teď jsme?

KRYTON: (Odečítá data z přístroje) Teď jsme v roce šedesát šest. Museli jsme poposkočit o tři roky.

RIMMER: Aspoň máme čas najít tu původní chybu.

KOCOUR vyhlíží z okna, aby se přesvědčil, že zde je již bezpečno.

KOCOUR: Hele, není tu ani noha. To město je vylidněný.

Dallas, pustá a opuštěná ulice

Všichni prochází opuštěnou ulicí, která je bez známek života. Osamocená auta stojí u kraje silnice a vítr rozfoukává odpadky po chodnících. Za zadním oknem jednoho z automobilů jsou staré noviny s čitelným titulkem: „Miliony lidí opustily americká města“.

LISTER: Já to nechápu. Jenom jsme zachránili Kennedymu život.

KOCOUR: A to je špatně? Co to bylo za chlapa?

RIMMER: Byl to skvělý muž.

KOCOUR: Hele!

Na chodníku leží nějaký muž.

LISTER: Jsi schopnej zjistit něco po pachu?

KOCOUR očichává mužovo tělo.

KOCOUR: Muž! (Opět čichá) Přes třicet!

RIMMER: Vypadá to, jako by ho ušlapali v nějaké tlačenici.

KRYTON vytáhne z kapsy mrtvého zmuchlané noviny a začne si je prohlížet.

KRYTON: Čtecí režim. (KRYTONOVY oči rychle přeběhnou přes text) Teď vám to pustím na hrudním monitoru.

Všichni jej obstoupí a dívají se na jeho hrudní monitor.

KRYTON: Prezident Kennedy byl odvolán v roce 1964 za to, že se o svou milenku dělil s mafiánským bossem Samem Giancanou. Byl to největší skandál v americké historii. Kennedy byl odsouzen ke třem letům vězení v červenci 1965. Prezidentem se stal Edgar Hoover, jenž byl nucen vládnout podle diktátu mafie, která měla fotografie, jež ho zachycovaly na transvestitských orgiích.

LISTER: Takže americkej prezident byl ovládanej mafií.

KRYTON: Krátce po jeho zvolení bylo Sovětskému svazu povoleno instalovat nukleární zbraně na Kubě výměnou za průchod kubánského kokainu do států. Sovětská základna byla třicet mil od americké pevniny, a tak lidé opustili všechna velká města.

Všichni odchází od mrtvého muže.

KOCOUR: Takže je klidně možný, že by můj oblek mohl zasáhnout silný jaderný výbuch? Tak pozor, pánové, tyhle věci se špatně čistěj!

RIMMER: Zpátky do Kosmiku.

KRYTON: Kosmik tu není. Neexistuje.

KOCOUR: Cože?

RIMMER: Jak to?

KRYTON: Jenom hádám. Kennedyho odvolání traumatizovalo americký národ a závody ve vesmíru tak vyhrál Sovětský svaz. V této realitě to patrně byli Sověti, kdo poprvé přistáli na měsíci.

KOCOUR: Takže jsme v loji.

LISTER: Jak jsem měl sakra vědět, že kuře po indicku může tohle vyvolat?

KOCOUR: Ale vy jste říkali, že byl skvělý prezident.

KRYTON: Taky byl!

RIMMER: Ale také to byl velký sukničkář. Měl spoustu milostných pletek. Dokud žil, tak se o nich nevědělo.

KRYTON: Každý člověk má slabé místo, svou Achillovu patu.

RIMMER: Kennedy ho jen měl mnohem výš!

LISTER: Kdybych tohle věděl, tak bych si dal vaječnej sendvič a dopil to cinzano. Krytone, co jsem to provedl?

KRYTON: (Nezúčastněně) Přivedl jste dvacáté století na pokraj záhuby, pane. Žvejkačku?

LISTER: Co je to sakra s tebou? Kde je tvůj soucit? Je v tobě tolik tepla, co v hranolkách u benzínky. No jasně, nemáš žádný normy chování.

RIMMER: (Zlověstně ke KRYTONOVI) A ty sis myslel, že na kauzalitě nezáleží. Každá věc, kterou uděláš, má tisíce důsledků, jaks moh´ zapomenout?

KRYTON: Já na to nezapomněl, mně to bylo jedno. Nemám svědomí.

LISTER si uvědomí, že již nemůže klamat.

LISTER: Á, šloh´ jsem Krytonovo tělo. Tohle je náhradní hlava. Vyndal jsem mu čip svědomí.

RIMMER: Listere, ty jsi změnil chod civilizace od dvacátého století dál! Přived` jsi svět na pokraj nukleární války, a co je nejhorší…

LISTER: …já vím, nesehnal jsem to kari!

KRYTON: Ne, to nejhorší je, že stroj času se kousnul.

RIMMER: Ukaž mi ho! (RIMMER si vezme a prohlíží stroj času) Není to tím, že se prostorové obvody aretovaly na kalibraci transpondéru a došlo k tachyonovému výboji, jenž zničil časovou matrici?

KRYTON: Ne, pane. Prostě jsem do toho moc třískal.

KOCOUR: No a co tedy teď?

RIMMER: (Povzdechne) Musíme přijít na to, jak ho uvést zas do provozu. Navrhuju, abychom tady rozbili na noc tábor a Kryton, aby sehnal jídlo.

KRYTON: Samozřejmě, pane. (Legračně odchází)

Okolo táboráku – noc

Všichni sedí kolem ohně. RIMMER se pokouší opravit stroj času. LISTER a KOCOUR okusují velká opečená stehna.

RIMMER: Hrůza, nemůžu ho spravit. Jsme v pasti! (Odkládá stroj)

KOCOUR: To kuře je dobrý.

LISTER: No jo, fakt dobrý.

KOCOUR: Hm!

LISTER: Ehm!

KRYTON: To není kuře, pánové.

KOCOUR: A co to je?

KRYTON: Ten muž, co jsme ho našli.

LISTER: Cože?

KRYTON: Připadalo mi to, jako hrozné mrhání ho tam nechat, když by se tak bezvadně griloval.

RIMMER se chichotá.

KRYTON: Udělal jsem něco špatně? Nedostal jsem žádné hlášení o chybě. (LISTER a KOCOUR přestanou žvýkat, sousta, která mají v ústech plivou, jako by to byl jed) Asi je to tím, že nemám čip svědomí a žádné morální imperativy, které by mě vedly. Ale přišlo mi logické, že když lidé jedí kuřata, tak budou pojídat i svůj druh. Přece si nezasedli pouze na kuřata.

RIMMER: (Velmi se baví) Jednou jsi dole, jednou zase nahoře.

LISTER: Já ještě říkal, jak mi to chutná.

KOCOUR: (Zhrzeně) Já věděl, že to divně smrdí. Jéžišmarjá!

LISTER: Já jsem kanibal!

Nenadále se ozve zvuk ze stroje času. RIMMER jej vezme do ruky a zjistí, že je opět funkční.

RIMMER: Hele!

KOCOUR: Tak, a padáme vodsaď! Moc si potřebuju vyčistit zuby vod kousků pečený mrtvoly.

RIMMER: Tak kam?

KRYTON: He, Havaj! Trochu si zasurfovat!

LISTER: Né, ne! Musíme zpátky a už se nezaplítat do toho atentátu.

KOCOUR: Mně je fuk, kam to bude. Hlavně tam, kde jsme ještě nevečeřeli.

Páté patro v Texaském knižním skladu, 22.11. 1963 – odpoledne

Opět vidíme onu černou limuzínu s vlaječkami a zástupy mávajících lidí. Trpaslíkovci sedí na krabicích a hrají karty. Hodiny ukazují 12:27. Ve dveřích za KRYTONEM se objeví Oswald s podlouhlým balíkem zabaleným do papíru převázaným provazem přes rameno.

KOCOUR: Jo malíři – zkuste to v šestém.

Oswald odejde.

 

Šesté patro

V šestém patře z balíku vyndá pušku a zamíří z okna.

 

Páté patro

KRYTON: (K LISTEROVI, který kouká z okna) Ustupte pane, naše původní já se tu za chvilku zhmotní. Až zjistí, že udělali chybu, tak zase zmizí. Navrhuju, abychom šli do čtvrtého.

LISTER: Tak jo.

Čtvrté patro

Všichni vejdou. Místnost je stejná jako předchozí. Zvenku se ozve střelba a všichni se vrhnou k oknu.

LISTER: První rána!

… zazní druhý a třetí výstřel. Opět je slyšet z ulice hluk. Všichni se stále dívají z okna.

KOCOUR: Nějak divně to páchne. Řek` bych, že se netrefil.

RIMMER: Jak to?

KRYTON: Má pravdu, pane. Poslali jsme Oswalda do šestého, a tak jsme mu zvětšili úhel natolik, že ho jenom poranil.

RIMMER: Tak pojďte ještě jednou a necháme ho v pátém.

LISTER: Do pátýho nemůže. Tam přijdou naše původní já, jakmile vystřelí potřetí. A tahle naše verze je teď ve čtvrtym.

KOCOUR: Jsme zkopírovaný tolikrát, co plakát s tenistkou, jak se škrábe v zadku.

LISTER: (Prohlíží si ulici z okna) Kdyby to šlo, aby druhej člověk střílel zpoza tamtoho kopečku zarostlýho trávou.

KRYTON: Vy myslíte z toho travnatýho vršku?

LISTER: To by snad šlo, ne?

KOCOUR: A zabít prezidenta? Kdo?

RIMMER: Mě můžete vynechat.

KOCOUR: Mě taky.

Odchází z místnosti.

LISTER: Počkejte. (Kouká do novin) Možná je někdo, kdo nás z tý bryndy může vytáhnout.

RIMMER: Kam jdeme?

LISTER: Idlewildský letiště, červenec, pětašedesát.

Přistávací plocha Idlewildského letiště – den

Vidíme KENNEDYHO s pouty na rukou, jak vystupuje z letadla a nastupuje do vězeňského antonu. V pozadí se zableskne a objeví se trpaslíkovci.

LISTER: To je ono! Odvážejí ho do Hooverova vězení v New Yorku. Dejte mi pět minut.

LISTER něco ťuká na stroji času a pak v blescích zmizí.

Vězeňský anton – uvnitř

Naproti KENNEDYMU se objeví LISTER.

LISTER: Zachovejte klid, povím Vám něco hrozně zvláštního.

O chvíli později…

KENNEDY: Měl jsem dost času, abych přemýšlel o dnech, jež jsem strávil v Bílém domě. V mnoha ohledech jsem odvedl velmi dobrou práci. Bylo správné plánovat stažení z Vietnamu, bojovat za lidská práva a zasadit se o vyslání člověka na Měsíc. Bylo nicméně chybou chovat se jako nezodpovědný idiot, co se týče všech těch žen, a dovolit tak svým nepřátelům, aby mou zemi zdevastovali.

LISTER: V tom ti píchnu, kámo! Teda, pane prezidente… chci říct Vám.

KENNEDY: Jak byste mi chtěl píchnout?

LISTER: Vraťte se s náma do Dallasu v listopadu šedesát tři. A buďte druhej střelec. Střelec za travnatým vrškem.

KENNEDY: To mám zabít sám sebe?

LISTER: Jo! Historikům zamotáme trochu hlavu, ale nikdy na to nepřijdou.

KENNEDY: Ale tady mám aspoň budoucnost. Jackie mě sice nechala, ale až se odsud dostanu, tak pořád můžu pro svět něco udělat.

LISTER: Vidíte tohle? Idlewildský letiště? V naší realitě je to Kennedyho letiště! Je pojmenovaný po Vás. Tam, odkud jsem já, jste symbol svobody, a tak to má taky bejt. Ale abyste se jím stal, tak musíte obětovat svůj život.

KENNEDY: A jenom tak bude moje pověst v dějinách očištěna.

LISTER: A pak si můžu sehnat kari.

KENNEDY: (Nepřítomně) Neptejte se, co pro vás vaše vlast může udělat. Ptejte se, co můžete pro svou vlast udělat vy.

LISTER: Hele, to by byl docela dobrej projev.

KENNEDY: Také že byl! (Zasměje se)

Vzadu na travnatém vršku v Dallasu, 22.11. 1963 – odpoledne

Jsou zde všichni, včetně KENNEDYHO, který je oblečený v uniformě strážníka. Ostatní chtějí být také nenápadní, a tak i KRYTON má na sobě policejní uniformu a LISTER s KOCOUREM mají klobouk. KENNEDY dopije láhev limonády a flašku upustí na zem. LISTER mu natáhne a podá pušku a ukáže směrem k projíždějícímu autu. Opět je vidět projíždějící limuzínu. Oswald střílí ze svého šestého patra knižního skladu a KENNEDY sleduje, jak se auto zastavuje. Oswaldovy dvě rány prezidenta zraňují stejně, jako posledně. KENNEDY z travnatého pahorku na sebe v autě zamíří a vystřelí přesně v okamžiku, když Oswald střílí po třetí. KENNEDYHO ruka bezvládně klesá na kolena.

KENNEDY: Takže, děkuji vám za to, že jste mi umožnili, abych se znovu narodil.

KENNEDY odchází směrem k zaparkovaným automobilům a po chvíli zmizí.

LISTER: Kruci! Nezeptal jsem se ho, kde seženu v Dallasu kari!

KOCOUR, RIMMER a KRYTON se na sebe podívají, začnou si pohvizdovat a jakoby chtěli odejít. Pomalu obstoupí LISTERA a začnou do něj tlouct, a když se sesune k zemi, kopou do něj a poskakují po něm. KRYTON do LISTERA řeže i policejním obuškem.

KONEC.

 

Hráli:

Rimmer                        Chris Barrie                             Kamil Halbich

Lister                           Craig Charles                          Martin Sobotka

Kocour                        Danny John-Jules                     Miroslav Vladyka

Kryton                         Robert Llewellyn                     Zdeněk Dušek

John F. Kennedy         Michael J. Shannon                  Tomáš Juřička

Lee Harvey Oswald     Toby Aspin                                         –

Agent FBI                   Peter Gaitens                           Rudolf Kubík

Policista                       Robert Ashe                            Ivo Novák

 

Námět:                                    Rob Grant & Doug Naylor

Scénář:                                    Doug Naylor

Casting:                                   Linda Glover

Hudba:                                    Howard Goodall

Produkce:                                Mike Amos

Manažer:                                 Cliff Pinnock

Produkční koordinátor:            Esther Rodewald

Asistent produkce:                   Tessa Glover

Druhý asistent režie:                 Rebecca Hewitt

Hlavní elektrikář:                      John Barker

Rekvizity:                                 Tim Youngman

Trevor Young

Skript:                                     Paul Alexander

Kamera:                                  Jim Alloway

Zvuk:                                       Nigel Davis

Jem Whippey

Střih:                                       Graham Hutchings

Asistentka produkce:               Christine Moses

První asistent režie:                   Paul Hastings

Umělecká režie:                       Adrian Caldwell

Dodání videoefektů:                 Chris Veale

Vizuální efekty:                        Peter Wragg

James Davis

Masky:                                    Andrea Finch

Sarah Berry

Kostýmy:                                 Howard Burden

Gill Shaw

Produkční design:                    Mel Bibby

Generální manažer:                   Helen Norman

Zkoumání linie:                         Jo Bennett

Hlavní kamera:                         Peter Morgan

Obchodní produkce:                Doug Naylor

Produkce & režie:                    Ed Bye

 

Překlad:                                   Pavel Kuchař

Dialogy:                                   Eva Štorková

Dramaturgie:                            Jarmila Hampacherová

Hudební režie:                          Josef Hoffman

Zvuk:                                       Zdeněk Hrubý

Střihová spolupráce:                Ivana Kratochvílová

Asistentka režie:                       Jana Eliášová

Výroba:                                   Ivana Kupková

Režie:                                      Michal Vostřez

Připravila tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského.

 

Vyrobila Grant & Naylor Production pro BBC North

© BBC MCMXCVII – Česká televize 1999

 

Autoři přepisu: Ivan Stočes + Kateřina Sýkorová (Kačka) + Tomáš Kučera (Kohy) + Jiří Charvát (Rimmer)

E-mail: admin@uamk-cr.cz + kacka.syk@seznam.cz + kohy@cervenytrpaslik.cz + charvat.jirka@gmail.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *